Touha vidět to pravé
O vztahu turistiky a kýče
Pojmy „kýč“ a „turista“ vznikly přibližně ve stejné době. Oba jevy, pro současnou kulturu tak významné, jsou vysvětlovány s poukazem na tytéž sociologicko-psychologické a historické faktory. Oba vzbuzují podobný odpor.Zatímco pejorativní konotace kýče jsou sémanticky zabudovány již do pojmu samého, slovo „turista“ však původně zřejmě negativní význam nemělo. Dnes si hodnocení turistů v ničem nezadá s hodnocením konzumentů kýče, často bývají osočováni dokonce silněji. Jsou stupidní, naivní, na všechno naletí. Jsou necitliví, arogantní, nevychovaní, nevzdělaní; Paul Fussel mluví dokonce o podobnosti mezi turistou a zákazníkem masážního salónu. „Zdá se, že turista je ten nejnižší z nejnižších,“ říká Jonathan Culler a dodává: „O žádné jiné skupině se tak špatně nepíše. Mluví se o nich v pojmech z říše zvířat: pohybují se v houfech jako stádo dobytka či hejno much, chodí jako tupé ovce, přiletí jako mračno kobylek na místo, které ‚objevili‘.“
Cestovatel a turista
Důvody pro negativní hodnocení kýče jsou zřejmé. Čím se však provinil turista? Na cestách do ciziny, poznávání jiných kulturních prostředí a památek naší minulosti není jistě nic špatného. S tím budou souhlasit asi i ti, kteří turisty pomlouvají. Snad právě z tohoto důvodu důsledně rozlišují turistu a člověka na cestách. Toto rozlišení formulují autoři různě, nejčastěji jako Daniel Boorstin, který hovoří o protikladu mezi aktivním a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
