Zákon proti komunismu

Pozdě, ale přece

„Konečně došlo k oddělení socialistického práva od práva dnešního státu,“ říká člen Ústavního soudu JUDr.Vojtěch Cepl

Byl jsem odveden na celu a přinucen, abych tři dny a tři noci chodil a po celou tuto dobu jsem nedostal jíst. Třetího dne jsem se přidržoval při chůzi zdi, abych neupadl. Najednou se otevřely dveře a vstoupil příslušník Státní bezpečnosti Jakub Beňa. Uchopil mě za límec a odvedl do umývárny. Pustil na mě studenou sprchu a se svým kolegou Klvaňou mě bili hadicemi tak dlouho, až jsem spadl na zem. Kopanci mě donutili, abych vstal, vysvlékli mě do naha a znovu mě bili. To se opakovalo během noci čtyřikrát. Podobné bití bylo časté. Nakonec mi píchali nějaké injekce a pod jejich vlivem jsem se přiznal k věcem, kterých jsem se nikdy nedopustil. Když jsem odcházel z vyšetřovací vazby, vážil jsem při 178 centimetrech 50 kilo a ve vězení jsem chodil o holi a pracoval jenom vsedě. Dodnes mám zdravotní následky.To je malá část svědecké výpovědi Jana Kučery z Vlčnova. Brutální mučení se událo v roce 1951 ve věznici v Uherském Hradišti. Ještě před měsícem nebylo možné trýznitele stíhat. Dnes už to možné je: český parlament schválil zákon 198/1993 O protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.Zákon byl schválen 9.července 1993 a platí od počátku srpna. Jeho první čtyři paragrafy mají deklarativní charakter: konstatuje se v nich, že KSČ, její vedení i členové jsou odpovědní za způsob vlády v letech 1948–1989, zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za za vědomé porušování lidských práv a svobod, za popravy, vraždy a žalářování, krádeže majetku apod. Proto je komunistický režim zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný.Zcela konkrétní je paragraf 5, podle kterého se do promlčecí doby trestných činů nezapočítává doba od 25.února 1948 do 29.12.1989, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby.

Nouze o důkazy

V tuto chvíli zřejmě žádný právník nedokáže odhadnout, kolik konkrétních zločinů minulosti bude vůbec možné stíhat. Pokud jde o Kučerův případ, budou např. problémy s důkazy: estébáci svou oběť nemlátili veřejně, J.Kučera byl zavřen v samovazbě a je málo pravděpodobné, že z té doby existuje nějaká lékařská zpráva o jeho zdravotním stavu. Navíc Beňo a Klvaňa nemusejí už být naživu.„Obecně jsem skeptický, že se po tolika letech podaří shromáždit potřebné důkazy,“ říká JUDr.Pavel Kučera, místopředseda Nejvyššího soudu. „Z praxe totiž vím, že to, co se laikům zdá být důkazem, není důkazem podle práva. Bude záležet na konkrétních případech."Předseda Okresního soudu v Opavě JUDr.František Petřík s principem nepromlčitelností souhlasí. "V některých případech bude však velice složité trestné činy kvalifikovat. Je to otázka spíše pro teoretiky.“ Podobně uvažuje předseda Okresního soudu v Ústí nad Labem JUDr.Milan Kohoutek. Podle něj je těžké předvídat, jak se soudci postaví k jednotlivým žalobám. Podle předsedkyně Okresního soudu v Českých Budějovicích Marie Červinkové není zatím možné hovořit o tom, co zákon přinese. Jedna věc je prý ale velmi nepříjemná: určitě to bude znamenat „další zatížení soudů“.Jak to s tou zatížeností soudů bude vypadat ve skutečnosti, se teprve ukáže. Podle MUDr.Jaromíra Klimeckého, ředitele Koordinačního centra pro dokumentaci a vyšetřování násilí proti českému národu v období od 8.5.1945 do 31.12.1989, vyšetřovalo centrum do chvíle, než vyšel zmíněný zákon, případy, které spadají pod poválečné ženevské konvence o zločinech proti lidskosti. Do dnešního dne předalo prokuraturám sedmdesát šest případů k došetření; v třiceti devíti jde o vraždy nebo těžká ublížení na zdraví, spáchaných buď v komunistických lágrech nebo při vyšetřování příslušníky StB. Protože však scházejí důkazy, k soudu se dostane podle odhadu ředitele centra deset procent případů - tedy sedm až osm.

Centrum vyšetřování zločinů

Koordinační centrum pro dokumentaci a vyšetřování násilí proti českému národu vzniklo - podle vzoru německé Centrály pro objasnění národněsocialistických násilných trestných činů - letos v únoru na základě dohody mezi ministerstvem vnitra a Generální prokuraturou. Důvod byl jediný: bylo nutné někde soustředit stovky podnětů k vyšetřování komunistických zločinů především z padesátých let a dále se jimi zabývat.Centrum zaměstnává jedenáct lidí a má k dispozici dalších deset prokurátorů v krajích. V současné době vyšetřuje kolem dvou tisíc podnětů: zhruba tisíc jich přišlo z dokumentačního střediska Konfederace politických vězňů (KPV), zbytek je od těchto podání odvozen ze svědectví v archívech. J.Klimecký: „Nechtěl bych ale vzbuzovat nějaký optimismus. Je pravděpodobné, že zločiny se budou vyšetřovat řadu let."Centrum se snaží doplnit chybějící důkazy pomocí dotazníků, které rozdalo na akcích Konfederace politických vězňů, jako třeba Jáchymovské peklo nebo odhalení pomníku generála Píky v Plzni. "Obeslali jsme také seznam svědků k věznicím Bory a Mírov. Teď se nám dotazníky začaly vracet a my získáváme nejen další důkazy, ale i nové svědky,“ říká J.Klimecký. Důkazů je však stále nedostatek.Věznice Bory proslula koncem čtyřicátých let hlavně vyšetřovací vazbou StB. V dokumentačním středisku KPV k tomu existuje řada svědectví, jenže v těch letech se ve věznici vystřídalo 166 bachařů, které navíc vězni znali většinou jen podle přezdívek. Koordinačnímu centru se podařilo vypátrat osm dozorců, z toho tři zemřeli a u dvou dalších nezná jejich trvalé bydliště. V mírovské věznici, kde byli po roce 1948 internováni armádní důstojníci, kteří za druhé světové války bojovali v západní nebo východní zahraniční armádě, působilo v inkriminovaných letech sto padesát bachařů, centru se podařilo identifikovat dvacet. Pracovní a trestní tábory v oblastech, kde se těžil uran, hlídala jednotka s názvem Jeřáb. Vystřídalo se v ní asi tisíc bachařů, Koordinační centrum dnes zná zhruba třicet velitelů na různé úrovni a dalších padesát řadových dozorců. O to, že jsou známi aspoň tito lidé, se zasloužil bývalý dozorce skupiny Jeřáb, Miroslav Caha, který před pětadvaceti lety vypovídal před vyšetřovateli ministerstva vnitra. V jeho svědectví je možné nalézt nejen jména dozorců, ale zároveň jsou v něm popsány způsoby bití, které s oblibou proti vězňům používali. Například velitel čety Jaroslav Barák si nechával předvést odsouzeného na strážnici, poručil, aby si vyzul boty a začal ho mlátit elektrickým kabelem po chodidlech. Velitel stráže Jaroslav Horák zase nechával dělat vězně dřepy s břemenem na předpažených rukou, a pokud jim břemeno spadlo, bil je gumovým kabelem anebo je kopal.

Konečně jsme se dočkali

„Schválení zákona považujeme za významný posun v úsilí vyrovnat se s minulostí,“ říká dr.Stanislav Drobný, předseda Konfederace politických vězňů, která sdružuje asi 12.000 členů. Pro bývalé vězně a oběti komunistického režimu je nejvýznamnější paragraf tři. Ten praví, že „odpor občanů proti tomuto režimu“, který projevovali „odbojem nebo jinou činností“, byl legitimní a spravedlivý. „Tato formulace konečně umožňuje rehabilitaci lidí, kteří v padesátých letech prováděli různé sabotáže, unesli letadlo, aby se dostali na Západ apod., nebo těch, kteří byli po demonstracích v roce 1953 a 1968 souzeni za útok na veřejného činitele. Všichni postižení by mohli být rehabilitováni."Podle S.Drobného vypuštění promlčecí doby "od 25.února 1948 do prosince 1989“ dává šanci soudně postihnout řadu případů komunistických nezákonností a násilností. „Neděláme si iluze, že by zákon postihl větší množství estébáků, soudců, prokurátorů nebo bachařů, kteří se na statisících postižených dopustili nezákonnosti. Řada z nich už je dávno po smrti, podobně je tomu i se svědky. Významné ale je, že podle tohoto zákona ti, kteří plnili ‚jenom‘ rozkazy, jednali protiprávně. Zákon tedy nemá jenom morální a deklarativní hodnotu."KPVČ podalo zatím prokuratuře třicet trestních oznámení proti konkrétním pachatelům, která se dala svědecky doložit. Některé případy, jako Babice či vražda majora Schramma, se prý budou v dohledné době projednávat u soudu. "Ostatní, jako třeba podnět k trestnímu stíhání vyšetřovatele Grebeníčka, který při výsleších proslul elektrickými šoky, nebo známého Picha-Tůmy, se zatím neřešily právě kvůli promlčecí době,“ říká. „Tuto snad poslední překážku k postihu viníků zákon odstranil."Podle S.Drobného ale zákon o protiprávnosti komunistického režimu neřeší problémy s navrácením ukradeného majetku. "Spousta našich členů s tím má obrovské problémy,“ říká. „Jsou právně bezmocní a spory o svůj majetek prohrávají. Zákon o rehabilitaci totiž řeší tuto otázku velice slabě. Zruší sice hlavní rozsudek, ale tím se automaticky neruší postihy, které na rozsudek navazovaly, jako byl právě zabavený majetek. Proto bychom se chtěli pokusit o jeho novelizaci."Kam až zákon zasáhne, bude záležet na jeho výkladu. Teoreticky je možné například postihnout řadu estébáků za zneužití pravomoci, útisk, porušování domovní svobody, apod. Komunisté vydávali v různých veřejných funkcích výnosy, kterými překračovali své vlastní zákony, za to by mohli být odsouzeni v některých případech až na deset let vězení. Milice nebyly nikdy legální a vstup do ilegální ozbrojené organizace je podle tehdejších zákonů možné potrestat až dvěma lety vězení. Podobných právních hypotéz je možné vytvořit spoustu. Podle J.Klimeckého půjde ale především o konkrétní násilné trestné činy.Podle soudce Ústavního soudu docenta Vojtěcha Cepla měla tato norma vzniknout už před třemi lety. Je prý trochu pozdě, ale dojde konečně k oddělení socialistického práva od práva dnešního státu. "Zdůrazňování kontinuity minulého a současného práva je jen rafinovanou cestou, jak zabránit změnám v této zemi. Zákony navíc neexistují jen v psaných předpisech, ale hlavně ve vědomí lidí. Lidé věděli, že komunismus byl zločinný. Je třeba, aby to bylo vyjasněno i v právním řádu, a to se stalo schválením zákona 198.“

Pátý paragraf vychází z podobného zákona, schváleného v loňském roce v Německu. Podle právníků jej víceméně opisuje. V Německu se přijetí zákona nesetkalo s žádnými protesty politických stran ani veřejnosti.U nás se ale setkal s řadou výhrad. Podle komunisty Miloslava Ransdorfa je zákon ostudou právního řádu. Člen strany Levého bloku Jaroslav Ortman považuje přijetí zákona za vykročení do právní nejistoty a ke mstě. Podle dalšího komunisty V.Řezáče rozděluje zákon společnost na dvě nerovnoprávné skupiny. Pavel Hirš, reprezentant politického středu v Parlamentu: „Na celý problém se dívám tak, že KSČ byla zločinecká organizace, ale kolektivní vinu odmítám. Nevěřím, že všichni komunisté byli zločinci.“ Václav Grulich ze sociální demokracie tvrdí, že zákon odporuje Listině základních lidských práv. „Obávám se, že bude mít v zahraničí horší ohlas, než měl zákon lustrační.“ Dokonce i zástupce pravice, ministr Vladimír Dlouhý, zákon zpochybnil: „Hází všechny komunisty do jednoho pytle. Nejsem si jist, jestli jsme podobný zákon potřebovali.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte