Nasliním a jedu

Všechny učebnice vydávané nakladatelstvím Fortuna se pyšní klauzulí, že text je psán „v souladu s novými učebními osnovami“. Přinejmenším nová příručka Milana Zemana Teorie literatury, určená pro základní i střední školy, si však takovou klauzuli nezaslouží.

Knížka se skládá ze dvou částí - Klíče literární interpretace a Slovníku základních pojmů. První část je upravenou verzí staršího autorova textu, který vyšel jako úvod ke knize Rozumět literatuře I. (M.Zeman a kol., Praha, SPN 1986).

Změny byly, ale…

Úpravy, k nimž se autor pod dojmem sametové revoluce odhodlal, nejsou bezvýznamné. Namísto úryvku „Kráčí, kráčí, kráčí proletariát…“ nyní stojí „Lilo./ Lilo. Bíle lilo./ Bez milosti. Bez lítosti…“ (Šiktanc) Bez milosti a lítosti vyřazuje autor citaci z Floriana, Wolkrovy Balady o snu, pro jistotu i z Holanových Rudoarmějců. V současné verzi marně hledáme odkaz k „duchu Leninovy noetické koncepce“, k „marxistické interpretační metodě“, k teoretiku socialistického realismu Markovovi atd. Zato jsme hned na počátku seznámeni s Červenkovým sonetem, není opomenut Kundera a Vaculík, tím méně Havel, na možných i nemožných místech se objevuje Zahradníček. Srovnání Haškova Švejka s Kafkou bylo roku 1986 něčím pochybným, ignorujícím „konkrétní uměleckou pravdivost“. Stačí změnit pár slov - a ejhle, už to není ignorantství, ale pozoruhodné hodnocení… Jinde se vypouští pasáž o stranickosti, s níž se svezla, bůhví proč, i zmínka o pravdivosti v…