Je demokracie možná?
Samozřejmost naší cesty k demokracii je s odstupem tří let od sametové revoluce otřesena. Velké skupiny lidí se cítí sociálně znevýhodněny a vážně pochybují o základním směru polistopadového vývoje. Červ malověrnosti skrytě nahlodává i ty, o něž se původně program přeměny Československa opíral.Politici-ekonomové v zájmu rychlého rozdělení státu a dokončení ekonomické reformy provádějí rozhodnutí, která se dají vykládat i tak, že demokracie už pro ně přestává být prioritou. Méně úspěšní politici-demokraté jako by jeden po druhém dohořívali; Václav Havel v Paříži vyzývá k čekání místo k činům. Československo už nebude! Rozum je pro, cit rozhodně proti. Demokracie sama o sobě zjevně není nejpravděpodobnějším východiskem ze společenské krize, do které nás zavedl reálný socialismus. Šanci ji musíme dát my sami.
Pochybnosti
Osudová otázka, zda je možná demokracie, vyjadřuje nahromaděné obavy, že je tento systém jenom další verzí nějaké z lidských tužeb slepené utopie, která jako kulisa zakrývá nemorální a egoistický svět nespravedlivého režimu. Pochybnosti o demokracii můžeme sebemrskačsky vztahovat také jen k vývoji ve východoevropských zemích. Katastrofická vize budoucnosti umocněná nekritickým obdivem k západním společnostem je přitažlivá pro každého, komu se věci nedaří a těžko snáší rizika rozhodování. Jindy se takové pochybnosti naopak opírají o únikové přesvědčení, že západní demokracie je podmíněna fungujícím tržním…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
