Afghánský syndrom

Afghánský syndrom

Rusko a neruské republiky po roce samostatnosti

S blížícím se 9.prosincem, prvním výročím bělověžských rozhovorů o rozpuštění SSSR, se poněkud paradoxně stále zřetelněji projevují příčiny, které k tehdejší „úpravě“ vztahů mezi republikami vedly. Proč paradoxně? Jedním z hlavních důvodů rozhodnutí ruských vůdců o likvidaci SSSR byl fakt, že neruské republiky se zbavily kontroly Moskvy již v létě roku 1990 a od té doby svazová moc působila prakticky pouze v ruských oblastech. Mít hned dvě státní správy na jednom území bylo nejen nefunkční, ale i finančně náročné, a proto ruští vůdci rozumně usoudili, že nečinné svazové struktury za hranicemi Ruska nejsou potřebné a domácí záležitosti zvládnou struktury ruské.Gorbačov se svým Svazem byl odsouzen k zániku a vše ostatní se stalo pouze otázkou času a metody. Jakmile však začala být tato logická konstrukce uváděna do života, nejvyšší představitelé Ruska do ní vnášeli nepříliš logické korektivy: pošilhávali po funkcích, s nimiž si nemohly poradit svazové struktury, především po kontrole nad neruskými republikami bývalého SSSR. Bez ohledu na pochybnou morální stránku takového politického zvratu je možné s úspěchem pochybovat o jeho smyslu. Jak zvrátit vývoj dnes, když už v roce 1990 byl SSSR bezmocný?

Koncepce omezené suverenity

Logické úvahy však nepůsobí na většinu ruských politiků nikterak přesvědčivě. Nesmiřitelní „rudí patrioti“ 24.října na ustavujícím sjezdu Fronty národní…