Afghánský syndrom
Rusko a neruské republiky po roce samostatnosti
S blížícím se 9.prosincem, prvním výročím bělověžských rozhovorů o rozpuštění SSSR, se poněkud paradoxně stále zřetelněji projevují příčiny, které k tehdejší „úpravě“ vztahů mezi republikami vedly. Proč paradoxně? Jedním z hlavních důvodů rozhodnutí ruských vůdců o likvidaci SSSR byl fakt, že neruské republiky se zbavily kontroly Moskvy již v létě roku 1990 a od té doby svazová moc působila prakticky pouze v ruských oblastech. Mít hned dvě státní správy na jednom území bylo nejen nefunkční, ale i finančně náročné, a proto ruští vůdci rozumně usoudili, že nečinné svazové struktury za hranicemi Ruska nejsou potřebné a domácí záležitosti zvládnou struktury ruské.Gorbačov se svým Svazem byl odsouzen k zániku a vše ostatní se stalo pouze otázkou času a metody. Jakmile však začala být tato logická konstrukce uváděna do života, nejvyšší představitelé Ruska do ní vnášeli nepříliš logické korektivy: pošilhávali po funkcích, s nimiž si nemohly poradit svazové struktury, především po kontrole nad neruskými republikami bývalého SSSR. Bez ohledu na pochybnou morální stránku takového politického zvratu je možné s úspěchem pochybovat o jeho smyslu. Jak zvrátit vývoj dnes, když už v roce 1990 byl SSSR bezmocný?
Koncepce omezené suverenity
Logické úvahy však nepůsobí na většinu ruských politiků nikterak přesvědčivě. Nesmiřitelní „rudí patrioti“ 24.října na ustavujícím sjezdu Fronty národní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
