Hlavně neztratit nervy

Hlavně neztratit nervy

Státoprávní hra s černými figurami

Slovenská reprezentace vzešlá z voleb '92 se rozhodla vytvořit vlastní stát a vynutila si demontáž federace. Střety a vyjednávání vítězných stran ODS a HZDS, na nichž je zcela závislá funkce federálních institucí, proto ministr Zieleniec přirovnal k šachové hře, kde bílý má výhodu iniciativy.Oba partneři se k přiděleným rolím rádi hlásí. Premiér Mečiar z osobních i politických důvodů potřebuje své hnutí představovat jako dějinotvornou sílu a premiér Klaus naopak dobře ví, že aktivismus by mu u české veřejnosti, která je vývojem zaskočena, mohl velmi uškodit.Konečným smyslem těchto státoprávních „šachů“ však nemůže být porážka protivníka. Zde je přirovnání nebezpečně zavádějící. Na téhle hře se nedá vydělat. Každá jednostranná výhra je jen dočasná a rychle se mění v prohru.

Soudcem je čas

Pravidla hry pro rozpad státu neexistují, protože žádný stát nesmí připouštět chronické pochybnosti o své trvanlivosti. Samotný proces je tedy v nejlepším případě spojením spontánních egoistických rozhodnutí i formálních dohod a pololegálních právních kroků, které po činu zpětně ospravedlňují to, co se stalo. Návaly rozhořčení, hysterie, zloby a malověrnosti netrpí jenom ti, kteří se až do poslední chvíle ztotožňují s umírajícím a dramaty zmítaným útvarem. Do rizik s neodhadnutelnými ztrátami a zisky jsou vtaženi všichni. Každý konflikt neomezený předem dojednanými regulemi se musí odvolávat na…