Evropa ve stepi
Helsinská budoucnost Střední Asie
Třicátého ledna se v Praze Evropané na dosah přiblížili uskutečnění snu Alexandra Velikého: přijetím šesti středoasijských muslimských republik do KBSE se hranice Evropy posouvají k Pamíru, těsně před Indus. Uvědomují si naši ministři dosah takového činu? Ačkoliv KBSE dnes sahá od Vancouveru po Vladivostok, podstata této organizace počítá s evropskými - či pro Severní Ameriku atlantickými - centry rozhodování. Samozřejmě, že KBSE se z téhož důvodu musí pokusit integrovat oblasti, kde zůstávají soustředěny vojenské síly bývalého SSSR. Přesto má přijetí středoasijských republik specifický symbolický obsah. A má-li si KBSE uchovat smysl, který přesahuje pouhé odstrojení bývalých vojenských bloků a odzbrojení, je třeba vědět, co nás čeká.
Pákistán míří na sever
I když odhlédneme od respektování demokratických hodnot v těchto republikách a od jejich vnitřních etnických konfliktů anebo konfliktů mezi nimi navzájem, již sám závazek obrany vnějších hranic Střední Asie nás nutně zatahuje do jihoasijské konfliktové zóny, která sahá od Íránu po Indii a Pákistán. Prioritu přitom zjevně nehrají otázky hospodářské. Tyto oblasti figurovaly v rámci SSSR vždy na posledních místech. Stačí si uvědomit rozsah problémů, s nimiž se potýkají i ty nejrozvinutější z bývalých sovětských republik, abychom došli k závěru, že středoasijské země se stěží vyrovnají „třetímu světu“. Ať již je tomu jakkoliv, následnictví,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
