Tajga zalitá naftou
Dozvuky ropného boomu západní Sibiře
Od chvíle, kdy všichni cizinci platí za lázeňský pobyt valutami, mluví v Karlových Varech rusky jen dámy v norkových kožiších a pánové v bobřích čepicích, ti, kteří říkají „u nas v Amérike“: ze socialistické vlasti odešli včas. Jednoho odpoledne koncem letošního února vešel do pravoslavného kostela sv.Petra a Pavla v ulici Petra Velikého ukázněný zástup charakteristicky oblečených mužů a žen. Sto naftařů z Vorkuty, Tjumeně a Nižněvartovska přijelo na základě barteru (česky: výměnného obchodu) - lázně za naftu. Trpělivě naslouchali hodinovému výkladu Otce Alexandra, podrobně líčícího historii karlovarského pravoslavného kostela.O dva dny později jsem je navštívila v sanatoriu Imperial. JANINA SEMJONOVOVÁ pracuje ve Správě technické dopravy v Bělozerném. Přestěhovala se tam před deseti lety z Ukrajiny s vidinou nesnadného, ale vysokého výdělku: severský příplatek, každý rok desetiprocentní přídavek ke mzdě, delší dovolená (36 dní), dřívější odchod do důchodu. Paní Semjonovová vydělává 5 tisíc rublů měsíčně (muž s tímtéž pracovním zařazením obdrží dvojnásobek). Nejvíc ji mrzí, že její původní domov je dnes v zahraničí. V Československu by si ráda koupila kožich a kozačky.ALEXANDR JAKIMOV (46) pracuje u téže „Společnosti Nižněvartovsk nafta-plyn“, 3.500 kilometrů od Moskvy. Na Sibiř se přistěhoval v roce 1979 z Běloruska, kde pracoval jako mistr v továrně na pneumatiky.
Netušil jsem, do čeho…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
