Komentář•11. 11. 1991•6 minut

Šidítko kultivovaného rozchodu

Občanské, hospodářské a národnostní vazby federace

Na rozdíl od loňského přešlapování se letos i na české politické scéně otevřeně hovoří o možném rozpadu společného státu. Po ruce je dostatek argumentů: Češi jsou nenapravitelně odlišní od Slováků, z patnácti století prožitých mezi Labem a Dunajem jsme strávili v jednom státě pouhých třiasedmdesát let, habsburská monarchie nám zanechala nepřekonatelný rozdíl ve struktuře ekonomiky i společnosti a podobně. Hlavní tedy je kultivovaně se rozejít - nejsme přeci Jugoslávie. Jako by tento postoj dostatečně zdůvodňovala samotná odlišnost v jazyce a historickém vývoji. Už méně se uvažuje na občanské rovině - o dvojích prioritách a politické kultuře, o zkratech, iracionalitách a nevypočitatelnosti slovenské reprezentace.

Jednotící zájem

Slovenská strana často uvádí příklady uměle vytvořených národnostních států, které podle jejího výkladu jednoznačně spějí k zániku. Čítankovou ukázkou je Belgie, napůl germánský, napůl románský výplod ponapoleonské Evropy. Na první pohled jsou belgické poměry vyhrocenější než naše: zatímco Čech rozumí při troše úsilí i obyvateli Humenného, Valon je ve Flandrech cizí jazykem, mentalitou i temperamentem a střety obou národů na politické rovině jsou ostřejší, než na co jsme zvyklí z domova. Proč se potom Belgie nerozpadne? Povrchní pohled z národnostního či historického hlediska zakrývá skutečnost, že Vlámové i Valoni mají přes všechny …