Pavlov kontra Javlinskij

Sedmnáctého června požadoval sovětský premiér Valentin Pavlov ve svazovém parlamentu rozšíření pravomocí kabinetu ministrů SSSR, aby svazová vláda konečně mohla operativně řešit nejpalčivější ekonomické a sociální programy. Pravomoci byly údajně nutné ke zvládnutí letošní sklizně a ke stabilizaci peněžního a úvěrového systému. Téhož dne byli poslanci sovětského parlamentu podrobně seznámeni s programem součinnosti svazové a republikových vlád při překonávání hospodářské krize a při přechodu na tržní ekonomiku v letech 1991–92.

Tento tzv. protikrizový program poslanci poprvé posoudili v dubnu. Tehdy ho podepsali představitelé osmi svazových republik, Rusko a Ukrajina byly ochotny připojit své podpisy za předpokladu určitých textových změn, Litva, Lotyšsko a Moldavsko podpis jednoznačně odmítly, zatímco Gruzie a Estonsko se na vypracování programu vůbec nepodílely. Po dvou měsících však získal boj o program nový význam.

Kompetenční konflikt

Ve své vládní zprávě charakterizoval Pavlov současné hospodářské poměry jako krizi a za jejího viníka označil původce etnických konfliktů v Pobaltí - Arménii a Gruzii. Řešením by se měl stát protikrizový program: rozdělit vnitřní a zahraniční dluh SSSR mezi svazové republiky, přičemž v každé z nich by měl vzniknout zlatý, diamantový a také devizový fond. Od 1.července budou mít jak republiky, tak centrum ve své pravomoci zahraniční obchod, úvěry i barterové operace. Vnitřní směnitelnost rublu by měla nastat…