Centristické panoptikum
Po Gorbačovově prohlášení o nutnosti vybudovat centristickou linii se na sovětské, ale spíš jen na moskevské politické scéně náhle vynořila nová organizace.
Po Gorbačovově prohlášení o nutnosti vybudovat centristickou linii se na sovětské, ale spíš jen na moskevské politické scéně náhle vynořila nová organizace. Jmenuje se Centristický blok politických stran a hnutí (CBSPH). Jeho předseda Vladimir Vasiljevič Voronin upoutal mou pozornost na demonstraci, kterou v Moskvě na Manéžním náměstí uspořádalo na podporu Borise Jelcina a za odstoupení Michaila Gorbačova hnutí Demokratické Rusko. V.V.Voronin se snažil dostat ke slovu, ale několikasettisícový dav ho vypískal. Když demonstrace končila, střemhlav prchl do bezpečí hotelu Moskva, jehož vchod chránila řada milicionářů. V hotelovém úkrytu nabyl pod dohledem osobní gorily odvahy a prohlásil:
Dokud nebude kultury a morálky lidu, nelze dosáhnout ničeho.
Jak ji chcete pozvednout?
Tím příkladem, jaký ukazuji já.
Proč nepořádá Centristický blok vlastní demonstrace?
Mohli bychom je pořádat, ale nevedou k praktickému výsledku. Odvádějí jen lidi od práce, odpočinku a od kultury. Kdyby místo toho šli do divadla, četli knihy nebo vychovávali své děti a vnuky, mělo by to větší užitek.
Ty statisíce na Manéžním jsou však výsledkem minulé politiky…
Jejím výsledkem je také ustavení Centristického bloku politických stran a hnutí. Máme jen tři zásady: lidská práva pro každého; dojít k cíli bez násilí v rámci zákonné ústavy; jsme proti všem různicím z národnostních, sociálních, politických a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
