Sametové Chicago

Po Václavském náměstí táhne skupina skinheads a zraní několik zahraničních turistů, fotbaloví fanoušci vyhodí za jízdy z vlaku dva Vietnamce, party výrostků se dobývají do ubytoven zahraničních dělníků a v některých městech propukla otevřená válka s Romy. To, co jsme vídali v televizních aktualitách ze zahraničí a co jsme se naučili brát přinejmenším shovívavě - jako tendenční, ne-li lživé informace - prožíváme nyní naplno sami.

Republiku obchází strašidlo rasismu. Decentní způsob zpravodajství naznačuje, jako by se tento zdánlivý pozůstatek totality objevil až dnes, kdy padly všechny zevní zábrany. To je však omyl. Rasistické podhoubí tu bylo vždy, pouze rozdílnou měrou živené či skrytě podporované těmi, kterým hrálo do karet. Není na tom nic překvapivého ani výjimečného, jak dokládají například poměry u našich západních sousedů. Mezi západoněmeckými republikány ale bylo už před lety nápadně vysoké procento přesídlenců z NDR. Ti si tak léčí svůj mindrák z předchozí nemožnosti jakékoliv svébytné seberealizace, podobně jako naši skinheads. Každá společnost má svou sedlinu, své temné síly, počtem prakticky konstantní, které utvářejí vlastní základnu fašismu. Naše současná rasistická vlna je ale nesená právě oněmi zamindrákovanými, kteří si chtějí vynahradit to, oč byli okradeni. Jestliže v minulosti byla jejich jediným autentickým prožitkem rvačka na fotbalovém zápase, tak dnes se jím stává bitka s někým odlišným - a po ruce mají Romy a Vietnamce. To by se dalo…