Do tranzitního koridoru k tržní ekonomice vyrazíme jako pátí - po Jugoslávii, Maďarsku, Polsku a NDR. Zatím žádná z těchto zemí dravým proudem koridoru „neproplula“ úspěšně. A nejsou-li právě pod hladinou ekonomicky i sociálně zároveň, zápasí s těžkostmi buď ekonomicky, nebo sociálně. K tomu se zpravidla přidávají vnitřní politické spory a otřesy, jako například dnes v Jugoslávii nebo u nás.
S ostatními postkomunistickými zeměmi máme i mnoho společného, zejména naděje, že budeme patřit mezi vyspělé evropské státy a že tohoto cíle dosáhneme koordinovanou spoluprací právě v tranzitním koridoru.
Myšlenku koordinovaného postupu postkomunistických zemí vyvolal dominový rozpad sovětského impéria. Atraktivnost spolupráce je dána jak podobností očekávaných hospodářských a sociálních těžkostí, tak jejich rozsahem, který se v mnohém pohybuje za hranicemi možností jednotlivých zemí. Kolektivní postup zavazuje i navenek, neboť přenáší část odpovědnosti za osud regionu na ostatní evropské země. Jejich pomoc by za těchto okolností měla rovnoměrně zahrnout všechny spolupracující země. Kolektivní postup také zvyšuje morální tlak na to, aby se nám civilizovaný svět otevřel naráz a pro všechny, nikoli jen postupně a pro některé. Kolektivně si také věříme, že superexpres sjednocené Evropy neodjede v roce 1992 bez nás.
Romantické sny
Pokusů o dohodu na společném postupu již bylo několik, reálné výsledky však zatím chybí. Paradoxně nejslibněji se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
