Exilová naděje pro Etiopii

„Neexistují experti na Etiopii, jsou pouze různé stupně neznalosti,“ říká replika známého úsloví o sovětologii. Ve zmatcích vleklé občanské války ani světové agentury nezaregistrovaly, že se etiopská exilová opozice začíná sjednocovat. Má to větší význam, než se zdá na první pohled. Jestliže by totiž vojenská vláda plukovníka Mengistu padla již nyní, země by uvízla v krvavém dramatu mnohem hlouběji než dnes. Dosud tu schází reprezentativní síla, která by byla schopná juntu nahradit. Národnostní, ideologické a další konflikty mezi protivládními partyzány přitom propůjčují rudým generálům pověst jediné státotvorné síly. Exilová opozice se však od letošního léta snaží dokázat, že změnit režim ještě neznamená zlikvidovat Etiopii.

Když se před šestnácti lety dostali k moci komunisté, skočila Etiopie z polofeudálních poměrů do hájemství ideologie. Noví vládci rozvrátili tradiční společenskou strukturu. Spoléhali se na zoufalé obyvatelstvo venkova, žijící ve stálém nedostatku, a vyhlásili program blahobytu, demokracie a rovnoprávnosti všech národů Etiopie. Bývalá (amharská) dynastie totiž preferovala Amhary, kteří zastávali všechny rozhodující pozice ve státním aparátu, zatímco ostatní národnosti byly bez šancí na jakoukoliv formu autonomie či podílu na státní správě. Jisté je, že roku 1974 většina obyvatelstva skutečně podporovala změny a že revoluce podle dodnes rozšířeného názoru ztroskotala jen tím, že se dostala do špatných rukou. Prozatímní vojenská správní rada…