Zaručeně pravé podvrhy

Mít privilegovaný přístup k utajovaným informacím ještě vůbec neznamená mít přístup k pravdě. Jestliže podstatou něčí činnosti po léta bylo pronásledování pravdy a prefabrikování lží a jestliže tato jeho činnost byla nejenom legální, ale „společensky“ neobyčejně vysoce hodnocená, musíme očekávat, že i kdyby se chtěl sebeupřímněji vrátit k životu v pravdě, nebude to mít lehké.

Když proto co chvíli čteme v tisku senzační výpověď údajně pocházející ze samého lůna StB, měli bychom ji vždy posuzovat především jako psychopatologický materiál.Někdo se bude možná s těmito odhaleními chtít vypořádat tak, že je prohlásí za podvrhy - neboť rysů neautenticity a vnitřních rozporů je v nich věru dost. Mohou být pravá v tom smyslu, že skutečně pocházejí z těchto kruhů a že dokonce obsahují i původně utajované informace. To však ještě neznamená, že jsou to výpovědi pravdivé - takto snadno se k pravdě nedá od lži dospět.Tyto produkty mají některé společné rysy, které bude užitečné mít po ruce, až se zase objeví nějaký další:* Přinášejí nějaké hrůzostrašné sdělení, které si chce dodat přijatelného motivu tím, že se prezentuje jako varování.V textu nadepsaném „Agent StB se přihlásil“ v Lidových novinách ze 24.5. se v úvodu výslovně prohlašuje: „Celá naše společnost je v nebezpečí a cítím, že je čas promluvit.“ Agent, který údajně požádal o setkání redaktora Reflexu (č.5, rozhovor nazvaný „Hlas StB“ je datován „Duben 1990“), cítí zase potřebu napravit, že se o StB mluví "dost…