Skončí to vůbec někdy?

Ovoce a drůbež byly v Íránu naposledy luxusním zbožím v osmdesátých letech, kdy země vedla válku proti Iráku. Íránci tehdy převážně věřili tomu, že se jejich mladá islámská republika musí bránit Saddámu Husajnovi a jeho spojencům na Západě. Civilisté ve velkých městech většinou snášeli nedostatek zboží a další útrapy s vlasteneckým klidem.

O pětadvacet let později působí Írán opět dojmem země ve válečném stavu, i když zbraně prozatím mlčí. Ceny základních potravin, oděvů a elektroniky prudce stouply v důsledku mezinárodních sankcí a propadu měny – riál ztratil za poslední rok více než polovinu své hodnoty. Oficiálnímu údaji o roční inflaci ve výši 24 procent nevěří nikdo. Když si chtějí státní zaměstnanci udržet svoji životní úroveň, musejí si přivydělávat manuální prací.