Ve filmu Superman 3 zpronevěří řadový programátor svému zaměstnavateli tučnou sumu. Jeho nadřízený běduje, že nebude snadné pachatele najít, protože „na sebe nebude ani v nejmenším upozorňovat. Tedy pokud to není totální blb.“ V té chvíli se zloděj přiřítí na parkoviště ve zbrusu novém červeném sporťáku, s rádiem na plné pecky.
Ve skutečném světě jsou defraudanti málokdy takhle nápadní. Tradiční způsob, jak je polapit, je najmout účetního, aby zkontroloval výkazy a našel případné nesrovnalosti. Jenže to je jako hledat kontaktní čočku ve sněhové závěji. Proto si firmy vypomáhají jazykovým softwarem, který okruh podezřelých zúží.
Defraudační trojúhelník
Nejriskantnějším prostorem pro okrádání firem je, v hantýrce detektivů, „defraudační trojúhelník“; ten je vymezen motivací, ospravedlněním a příležitostí. Má-li antidefraudační software poukázat na zaměstnance s motivací krást (pomineme-li zřejmý fakt, že peníze přijdou docela vhod každému), pátrá v e-mailech po informacích, které by svědčily o jeho finančních potížích. Spojení jako „nůž na krk“ a „splnit prodejní kvótu“ mohou naznačovat, že zaměstnanec nutně potřebuje přivýdělek.
Ospravedlnění se hledá hůře. Jednou z metod je vytipovat ty, kteří nejsou v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
