0:00
0:00
The Economist14. 4. 20136 minut

Jména a data

Způsob výuky dějepisu ve školách je stejně kontroverzní jako obsah učiva

Astronaut
26 A cudlin R16 2013 Autor: Respekt

Jen málo školních předmětů vyvolává takové kontroverze. Když britský ministr školství Michael Gove v únoru zveřejnil návrh úprav celonárodních učebních osnov, první stránky novin plnily jeho plány pro výuku dějepisu. Gove navrhl, aby se dějiny vyučovaly „jako souvislý, chronologicky vyprávěný příběh“, který by začínal u původních obyvatel Británie a končil studenou válkou. Podle oponentů nový výukový program příliš vyzdvihuje skutky „bílé elity“ a opomíjí dějiny menšin. Zpráva expertní skupiny Curriculum for Cohesion (Učivem k soudržnosti) označila 10. dubna plán za „nevyučovatelný, nenaučitelný a nebritský“. Soupeřící skupiny historiků uveřejňují petice a hádají se v televizi. Vzájemná přestřelka bude zřejmě pokračovat i po ukončení oficiálního projednávání příští týden.

Politici se často snaží prosazovat vlastní zájmy překrucováním učebnic dějepisu, v nichž některé postavy záměrně heroizují a jiné naopak očerňují. Ruský ministr školství Dmitrij Livanov v březnu přislíbil novou učebnici dějepisu, která by měla nahradit zhruba osmdesát textů, jež se dnes používají. Tato iniciativa působí jako snaha Putinovy vlády přivlastnit si ruskou historii a alespoň částečně vylepšit Stalinův obraz (i když se dnes ve školách vyučuje též o knize Alexandra Solženicyna Souostroví Gulag). Pozdvižení v Británii je však odrazem hlubšího a méně zřetelného konfliktu, jenž rozděluje sborovny po celém světě a který má mnohem širší důsledky. Kromě tahanic o obsah učiva dnes rodiče, učitelé i politici debatují o metodách používaných k výuce dějepisu i o tom, k čemu je tento obor vlastně dobrý.

↓ INZERCE

Ve většině Evropy se již čtyřicet let ve výuce dějepisu upřednostňuje probírání jednotlivých konceptů před chronologickým výkladem. Školáci nestudují dějiny jako jeden dlouhý příběh, ale přeskakují z jednoho období do druhého a probírají témata přiměřená jejich věku. Hloubková analýza historických pramenů – například kreslených vtipů, fotografií či dobových svědectví – zdůrazňuje skutečnost, že historie je subjektivní a neuchopitelná. V Británii tento přístup vychází z programu Dějepis ve školách (Schools History Project, SHP) – přehledu výukových metod z roku 1972. Jeho propagátoři tvrdili, že dějiny nejsou „soubor znalostí“, ale „hromada pramenů, jež se nám z minulosti dochovaly“. Tento přístup ovlivnil studijní programy, podle nichž se dnes učí většina britských školáků.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc