Dvě svatby, dva pohřby a žádná lednička

Wang Wej měla nedávno náročný týden. Ve středu šla na dvě svatby a pak v sobotu na dva pohřby. Každá akce obnášela hostinu, na niž musela podle zvyku přispět peněžním darem. Ještě před deseti lety by to nebyla žádná velká rána, protože běžná sazba za čtyři hostiny byl ekvivalent 100–200 korun. A před dvaceti lety by z rodinného záhumenku prostě přinesla rýži nebo obilí.

Hlavně nedat málo

Dnes už to rána je. Náklady na obdarovávání vzrostly na čínském venkově mnohem rychleji než příjmy. Ten týden dělaly výdaje paní Wangové 350 jüanů, což je bezmála 1200 korun – tedy měsíční plat. Příjemná, upřímná jednačtyřicetiletá žena říká, že si za ty peníze mohla koupit základní spotřebiče. Tak třeba karma by jí přišla vhod, aby si její manžel, příbuzní z jeho strany a dvě dospívající děti nemuseli ohřívat vodu na koupání v hrnci. Lednička by byla báječná. Ale to už jsou drahé výstřelky. Obdarovávání při velkých společenských akcích je pro stovky milionů čínských zemědělců nevyhnutelnou a čím dál tíživější povinností.

Hodně pozornosti se poslední dobou věnuje dárkům v čínských městech. V uplynulém roce čínská komunistická strana pod Si Ťin-pchingem zakročila proti nestřídmým oficiálním recepcím. Takový nepatřičný a okázalý konzum je všeobecně známou příležitostí k uplácení. Ale kultura hostin na čínském venkově a v maloměstech je mnohem tíživější problém. Přestože jsou opulentní funkcionářské večírky symbolem společenské nerovnosti, nejsou její hlavní příčinou. Skutečnou nerovnost mnohem více prohlubuje obdarovávání při běžných svatbách, pohřbech a oslavách kulatých narozenin.