Co jsme se nedozvěděli od nejbohatšího Čecha

Majitel finanční skupiny PPF a nejbohatší Čech Petr Kellner dal podruhé ve své kariéře novinám obsáhlý rozhovor. Díky kolegům z Hospodářských novin si tak dnes můžeme mimo jiné přečíst, že Kellner žije rád v Česku, protože „les tady prostě voní jinak“, že jezdí se svými dětmi pod indiánské týpí nebo že rád své volné chvilky tráví na horách a o víkendu byl proto ve „Špindlu“.

Kellner zkrátka umí pracovat s médii. Sehnat jeho vyjádření je běžně nemožné, a když už nějaké poskytne, má ho plně ve svých rukou. Ukázkou toho jsou dnešní Hospodářské noviny. Novináři sice popsali dvě novinové strany svými otázkami, ale o Kellnerově tajemném podnikání se z nich nedozvíme nic. Místo toho padají banality jako:

• „Je to tak, že byste dnes šel radši uspat děti než na nějaký mítink v práci?“
• „Kde trávíte nejvíc času, v Česku, nebo na cestách?“
• „Jak svým dětem vysvětlujete, že vy jste bohatí a jiní lidé nejsou? Je to pro vás téma?“

Přitom ne že by se nebylo na co ptát. Tak třeba:

• Proč PPF stále usiluje o dvoumiliardové odškodnění za to, že před lety pomáhala dvěma sty miliony odškodňovat klienty jedné ze zdejších zkrachovalých bank?
• O co Kellner opírá své přesvědčení, že by takový velkorysý dárek do kasy jeho společnosti měli nasypat všichni občané a firmy, kteří tady vlastní konto v bance?
• A jak to jde dohromady s tím, že se PPF všude prezentuje jako finanční skupina, které leží na srdci především etika podnikání?

A tak dále a tak dál.

Že na podobné otázky nechce Kellner odpovídat, dává logiku. Který ze zdejších mocných finančníků by chtěl vysvětlovat, proč usiluje o něco, co se zkrátka rozumně vysvětlit nedá. Co ale rozum nedává, je to, proč na tuhle hru přistupují kolegové z Hospodářských novin a proč tak lehce rezignují na základ novinářské profese: zvídavost a chuť něco důležitého a zajímavého se dozvědět.

Kellner si sice mohl dopředu stanovit podmínku, že na podobné otázky, jako ty o odškodnění za dvě miliardy, nebude odpovídat, ale novinářům přece nic nebránilo, aby se ho na to během svého interview nezkusili zeptat. Riskovali by sice, že s nimi Kellner možná vyrazí v tu chvíli dveře. Ale také třeba ne, a z Kellnerových odpovědí jsme tak mohli zjistit, co se opravdu skrývá pod nablýskanou fasádou úspěšného podnikání PPF a jakými principy a standardy se nejbohatší Čech ve svém byznysu vlastně řídí. Škoda. Tak snad zase za několik let, až Kellner opět svolí k rozhovoru.