Fingovat vlastní smrt by mělo být snadnější. Žili bychom svobodněji

„Netvrdím, že je to obecně nějaká dobrá idea, ale mít tu možnost by bylo hezké,“ píše Drew Millard na webu The Outline o tom, že předstírat svou smrt, a opustit tak dosavadní existenci by mělo být lehčí. Protože už samo pomyšlení na tento krok by nám dovolilo žít s pocitem menší zotročenosti. Podnětem je mu čerstvá žádost investorů kanadské burzy kryptoměn Quadriga CX, aby policie exhumovala ostatky přesně před rokem zesnulého šéfa této firmy Geralda Cottena a analýzou DNA potvrdila, že v hrobě leží opravdu on.

Quadriga, která pro klienty spravuje jejich uloženou kryptoměnu, oznámila Cottenovu smrt letos v lednu - měsíc poté, co měl její třicetiletý šéf zemřít při dobrovolničení v Indii, údajně na komplikace spojené s velmi vzácnou střevní nemocí, Crohnovou chorobou. Krátce po oznámení společnost zavřela svoji obchodní platformu a odstřihla klienty od možnosti dostat se ke svým účtům, na kterých dohromady leželo v přepočtu něco přes čtyři a půl miliardy korun. Překvapení klienti se dozvěděli, že peníze jim  Quadriga nemůže vydat, protože Cotten řídil všechny firemní operace osobně přes těžce zabezpečený laptop, do kterého není možné se dostat, protože nikdo nezná heslo - - ani vdova po bankéři, která se jinak podílela na vedení společnosti. A tento stav trvá dosud.

Případ ztraceného hesla od bitcoinových miliard svou bizarností vzbudil svého času všeobecnou pozornost a na den dva se dostal do krátkých zpráv po celém světě. I když zase brzy upadl ve všeobecné zapomnění, klienti nezapomněli. Podezření, že s Quadrigou a s Cottenovou smrtí nebylo všechno košer, rostly. Vyšlo najevo, že firma prakticky nevedla regulérní účetnictví, peníze byly převáděny na Cottenovy účty u jiných kryptoburz, a dokonce si je Cotten – jak říká zpráva vyšetřovatelů FBI -  „z důvodů postrádajících jasné podnikatelské vysvětlení“ vyzvedával pro sebe osobně.

Všechny tyto pochyby se teď materializovaly v žádosti na kanadskou policii v Novém Skotsku, kde měla Quadriga své sídlo, aby byly Cottenovy pozůstatky urychleně exhumovány a jasně z nich dokázáno, zda je bankéř opravdu mrtev, či nikoli.

Fingovaná smrt není v tajuplném světě kryptoměn zase taková nečekaná senzace, píše k tomu The Outline.  Předloni například zcela „zmizel“ jeden z amerických propagátorů bitcoinu Jameson Lopp: po několika pokusech o vydírání opustil pomocí několika (ne zcela snadných) kroků svou dosavadní identitu a začal někde jinde žít jiný život.

Ve stejném roce zmizela – tentokrát ovšem doslova – zakladatelka podvodné měny OneCoin, bulharská kombinátorka dr. Ruja Ignatova: žena, která vylákala z investorů po celém světě miliardy a o které se jeden čas hovořilo jako o „královně kryptoměn“, nasedla v říjnu 2017 na letadlo ze Sofie do Atén a od té doby už ji nikdy nikdo nespatřil.

Mimo bitcoinové kruhy jsou dnes v našem normálním světě tyto události řídké. Zmizet, píše Drew Millard, není v současné době vůbec snadná záležitost. Nebylo to tak vždy. Pokud ještě v takovém roce 1948 v Americe člověk propadl třeba sázkám na dostizích, prohrál a spadl do dluhů, byla pro něj fingovaná smrt tou nejjednodušší věcí na světě: stačilo zajít k řece, pohodit na břeh šaty, jako že ho odnesl proud při koupání, a odjet autobusem padesát kilometrů dál za novým životem do jiného města. To je dnes skoro nepředstavitelné - a jak píše Millard, tato ztráta možnosti vystoupit z daného žití fingovanou smrtí představuje pro společnost obrovskou ztrátu.

„Aby mi bylo rozuměno – já nevolám po tom, aby lidi začali žít způsobem, který by je později donutil k pocitu, že z té kaše potřebují uniknout fingovanou smrtí,“ vysvětluje autor. „Ale cítím jistou svobodu ve vědomí, že prostě můžete v každý okamžik všeho nechat a prostě zmizet. S takovým vědomím se nikdy nemůžete cítit zotročeni tlakem situace nebo okolností, protože víte, že všechno děláte dobrovolně a z vlastního rozhodnutí. Že investujete do života, který jste se rozhodli žít.“