Svoboda je víc než dopravní uzavírka

Už se dávno ztratil z médií, ale pořád je to jeden z nejdůležitějších právních sporů v této zemi. Už se jím zabývaly tři soudy a ten poslední – Ústavní – 22. ledna rozhodl, že právo na svobodné shromáždění by neměly nižší soudy posuzovat jen z pohledu norem a usnesení komunálních orgánů. Co tahle trochu nesrozumitelná věta znamená?

Koncem března 2016 se měla na Hradčanském náměstí konat ohlášená demonstrace. Pořadatelé chtěli tehdejšímu návštěvníkovi Hradu, čínskému prezidentovi, vzkázat, že mají k Číně, k tamnímu dodržování lidských práv a okupaci Tibetu jiný vztah než jeho hostitel. Tedy Miloš Zeman. A chtěli také říct, že se stydí za tuzemský způsob přijetí čínského prezidenta, který vypadal jako vítání imperátora a z pohledu pořadatelů a těch, kteří se na demonstraci chystali, byl pro zemi minimálně nedůstojný.

Jenže demonstrace Hradčanském náměstí byla na poslední chvíli „zakázána“. V uvozovkách proto, že se Hrad a pražští radní uchýlili k rafinovanému kroku. Náměstí znepřístupnili magistrátem schválenou „dopravní uzavírkou“, demonstranty na něj nepustili a drželi je v dostatečné vzdálenosti od Hradu. Pořadatelé demonstrace podali vzápětí žalobu: ta zjednodušeně říkala, že ústavní právo na shromáždění má vyšší právní hodnotu než evidentně účelová a městem nařízená dopravní uzavírka.

Městský soud a Nejvyšší správní soud rozhodly v minulých letech ve prospěch uzavírky. Soudy přitom ve věci argumentovaly jen právními normami. Opět zjednodušeně řečeno: byla tu uzavírka, policie tím pádem nesměla na náměstí nikoho pustit, a pořadatelé se proti uzavírce (o níž se dozvěděli na poslední chvíli, dopoledne před demonstrací) měli odvolat.

Ústavní soud však teď řekl, že tahle argumentace tak úplně neplatí. Ve svém nálezu naznačil, že Nejvyšší správní soud, kterému věc vrátil, bude muset uvažovat jinak než suchou řečí normy, ale bude muset vzít v úvahu ústavní rozměr lidských práv. Jinými slovy, po letech se můžeme dočkat rozsudku, který podobně rafinovaný způsob zamezení demonstrací už příště nedovolí.

Z hlediska zdravého rozumu i dikce Ústavy je zřejmé, že není možné na základě účelového rozhodnutí komunálního úřadu bránit ohlášené demonstraci, která nic a nikoho neohrožuje (jen zájem prezidenta této země „ušetřit“ svého čínského partnera vystavení názorů českých občanů) a která má „obyčejný“ lidsko-právní rozměr.

Nejde však pouze o podstatu svobody v demokracii. Výsledek stále probíhající právní pře je v přeneseném smyslu i sporem mezi svobodně uvažujícími občany a českým prezidentem, který si uzurpuje stále větší díl moci.

Celá galerie