Babiš oživuje Kalouskovy spořící dluhopisy, ale výnos bude minimální

Ministerstvo financí začne znovu vydávat státní dluhopisy pro drobné střadatele. Kdo vydrží nesahat na peníze šest let, dostane výnos dvě procenta za rok. To ale sotva pokryje inflaci. Lepší zhodnocení lze najít i na některých bankovních účtech nebo ve stavebním spoření.

Nový "Dluhopis Republiky" stát vydává – s lehkým zpožděním – k stoletému výročí vzniku Československa. Jde o první cenný papír z kategorie takzvaných spořících státních dluhopisů, podobné stát naposledy nabízel v letech 2011–2014. Za vklady ručí stát, střádat lze i po malých částkách, dluhopisy tedy v minulých kolech měly slušný ohlas. Občané mají ve spořících dluhopisech z minulých let stále uloženo bezmála 38 miliard korun.

Státní záruka i minimální nároky na vklad platí i nyní. Spořit půjde od jedné tisícikoruny do milionu. Papíry bude stát lidem vést na majetkových účtech, které bude možné sledovat z domova v novém on-line režimu. Prodej papírů bude pro stát zařizovat ČSOB na 25 vybraných pobočkách. Žádná jiná banka prý na výzvu státu nereagovala, výše platby za tuto službu nebyla zveřejněna.

Prodej prvních dluhopisů začíná v pondělí. Oficiálním datem vydání bude únor 2019, první úrok se připíše rok poté. Princip úročení je shrnut v následující tabulce. První úrok se střadatelům připíše po roce, tedy v únoru 2020. V prvním roce se vklad zhodnotí o půl procenta, pak sazba každý rok roste až na 4,5 procenta v posledním šestém roce. Vzrůstající sazba má vést střadatele k tomu, aby se nenechali svézt k předčasnému výběru. I ten je ale možný, a to vždy ke konci roku. O úroky z předchozích let střadatel nepřijde.

Podle kalkulačky na stránkách ministerstva financí se každá tisícikoruna za šest let zhodnotí na 1134 korun. Výnos je tedy stejný, jako kdyby se peníze nechaly ležet na kontě s roční sazbou 2,07 procenta. V obou případech jde o hrubý výnos, který podléhá patnáctiprocentní dani. Reálné zhodnocení tím pádem nedosáhne ani dvou procent ročně. „Centrální banka má inflační cíl také dvě procenta ročně. Dluhopis tedy zhruba pokryje růst cen, nic moc nevydělá ani neprodělá,“ shrnuje Dalibor Chvátal, šéfredaktor serveru mesec.cz.

Přebytek kapitálu, který je v českých podmínkách ještě umocněn nedávnými intervencemi centrální banky, tuzemské finanční domy příliš nemotivuje k tomu, aby se o vklady občanů praly. Třeba u hypoték už úrokové sazby začaly letos stoupat, ale u depozit jsou na obvyklých účtech velkých bank stále hluboko pod jedním procentem ročně (viz Respekt 40/2018 – Příliš mnoho peněz). Z tohoto hlediska jsou tedy spořící dluhopisy zajímavou alternativou.

Na druhou stranu na termínovaných vkladech už dnes některé banky nabízejí přes dvě procenta ročně. Peníze přitom u nich nemusí ležet šest let jako ve státních dluhopisech, ale jen dva roky, přičemž bankovní vklady jsou ze zákona zaručené státem až do výše 100 tisíc eur. U běžných úložek, které odpovídají normálnímu rodinnému rozpočtu, lze najít i výhodnější formy zhodnocení. Třeba stavební spoření, kde u optimálního vkladu 1800 korun měsíčně dostane střadatel po šesti letech ještě o něco víc, než kdyby stejnou částku vložil do nových dluhopisů. Stavební spoření je přitom výhodnější v tom, že vklady stačí posílat postupně po dobu šesti let, zatímco u dluhopisu by v tomto případě bylo třeba složit celou částku najednou na začátku.

Tím ztrácí na síle to hlavní, čím stát vzkříšení spořících dluhopisů vysvětluje. Podle ministryně financí Aleny Schillerové nejde o to, že by stát nedokázal financovat svůj dluh jinde, ale o to, že chce občanům nabídnout něco navíc. Ministryně plánuje, že dluhopisů bude v budoucnu víc, střadatele přitom vábí patriotickou, byť ekonomicky ne zcela korektní argumentací, podle níž půjčka od občanů místo od zahraničních investorů „přináší státu větší stabilitu“. Dosud se přitom ministerstvo rádo chlubilo tím, že struktura dluhu je optimální, mimo jiné právě díky nízkému podílu zahraničního dluhu, jehož podíl je podle posledních údajů jen necelých 16 procent.

Nelze přitom čekat ani to, že by stát půjčováním od občanů nějak ušetřil – výnos kolem dvou procent odpovídá tomu, za kolik si stát nyní půjčuje ve velkých aukcích od bank a dalších investorů, kde má roky zaběhnutý systém. Nové spořící dluhopisy budou oproti tomuto systému znamenat extra náklady na administrativu, naopak zdroje od domácností navíc v porovnání s velkými aukcemi budou mít na pokrytí dluhu minimální dopad.

Přesto všechno lze předpokládat, že spořící státem garantované dluhopisy budou u tradičně konzervativních českých investorů oblíbené. Babišově vládě se mohou vyplatit i politicky jako další věc, kterou dělá „pro lidi“ – byť reálný přínos akce je po všech stránkách diskutabilní.