Na své svatbě si osmatřicetiletá Adéla nejenom vzala svého manžela, ale také absolvovala ještě jeden zásadní krok: definitivně se na ní rozešla s matkou. „Ve svatební den mi nejdřív volala a začala mi vyčítat, že se o ni nestarám. Pak jsme se pohádaly a já jí řekla, že toho mám dost. Že jsem si podobnými věcmi procházela celý život, a už to nechci. Dala jsem jí peníze na vlak a poslala ji pryč,“ říká Adéla, která s matkou tehdy natrvalo přerušila kontakt.
Své dětství popisuje jako období plné křiku a psychického týrání, kdy pro rozvedenou matku „nikdy nebyla dost“. Žije v zahraničí a od svatebního rozhodnutí ji už nikdy neviděla. Netelefonují si, jen si občas napíšou SMS zprávy, když potřebují vyřešit něco praktického. Svého rozhodnutí nelituje, byť nevylučuje, že ho jednou třeba přehodnotí. „Nechci si pak vyčítat, že jsem se svoje vztahy nepokusila uspořádat,“ říká, ale zároveň se nehodlá dostat zpátky do situace, v které by se emočně a psychicky necítila dobře.
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
