Žena, kterou každý milovati musí
Bez Charlotty Masarykové bychom neznali samostatné Československo
Tři slova, která si jednoho červnového dne roku 1877 poznamenal do deníku sedmadvacetiletý doktor filozofie Tomáš Masaryk, zdaleka nevystihovala, jak osudovou událost toho dne prožil. „Garyk, z okna,“ stojí trochu krypticky v zápise. Masaryk tehdy ještě nevěděl, jak se správně píše jméno, které si zanedlouho přidá k vlastnímu – a zcela jistě si neuvědomoval, že důsledky setkání jednou přepíšou běh českých dějin. Co naopak správně vytušil, byla skutečnost, že právě prožil osudové setkání, které změní jeho život.
U okna ve třetím patře penzionu rodiny Goeringů v Lipsku, kde už necelý rok bydlel, Masaryk rozechvěle vyhlížel příjezd mladé Američanky, která v domě byla ubytovaná deset let předtím během studií na zdejší vyhlášené konzervatoři. Sen o dráze klavíristky talentované Charlottě Garrigue překazilo ochromení ruky způsobené přílišným cvičením a teď po letech života doma na předměstí New Yorku ji to táhlo zpět do Evropy. Masaryk Charlottu vyhlížel rozechvěle proto, že se s ní sice do té doby nikdy nesetkal, ale mnohé o ní slyšel od svých domácích.
Vyprávěli mu o dívce z výjimečné rodiny, která měla z otcovy strany kořeny v jižní Francii a posléze v Dánsku, kam protestantský rod utekl v 17. století před náboženským pronásledováním. Z matčiny strany se Charlottin…
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].