Souboj mezi populismem a normalitou

Slovensko nyní prožívá dobré prezidentské období, které započalo Andrejem Kiskou a pokračuje Zuzanou Čaputovou, míní novinář Martin M. Šimečka. Podle něj je to proto, že dokázali rozpoznat a vnímat symbolickou rovinu své funkce v zemi, která si prožila mnohé politické excesy.

Byl jste někdy hrdý na svého prezidenta?

Ano. Na současnou prezidentku Zuzanu Čaputovou, ale vlastně i předtím na Andreje Kisku. Máme teď na Slovensku takové dobré prezidentské období.

V čem vás tak potěšili?

Když byl Kiska prezidentem, tak po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové odstoupil premiér Robert Fico. Za něj se nám tady usídlil mafiánský stát. Jeho nástupce Peter Pellegrini sestavoval novou vládu, na klíčové pozice typu ministerstva vnitra chtěl lidi, kteří negarantovali změnu k lepšímu. Byli hrozní. Prezident mu to odmítl a změnu k lepšímu si tak vynutil. To bylo důležité, Andrej Kiska se zachoval docela odvážně a atmosféru na Slovensku pročistil. Podobné pocity mám spojené s prezidentkou Čaputovou. Po vraždě dvou mladých mužů z LGBT+ komunity se ukázala na místě činu. To, jak tam vystupovala, předčilo všechna moje očekávání. Všechny ostatní politiky smázla. Mluvím o míře empatie, kterou projevila. Hned vyrazila, setkala se se zástupci komunity, vznikla ikonická fotka, jak se objímá a společně brečí s majitelem kavárny, kde se to stalo. U Kisky i Čaputové se prostě ukázalo, že…