„Můžeme jásat nad tím, že technologie zase něco vyřešily. Lepší by bylo zpomalit. Zpomalit a začít přemýšlet.“

Korvínova univerzita v Budapešti je krásná budova na krásném místě - hned u Dunaje, na druhém břehu stoupá prudký kopec s citadelou a hradem, naopak před univerzitou je čilý ruch aut, tramvají, chodců a kol. András Lánczi ji vede pět let a na jednu věc je extra pyšný: atrium uprostřed budovy, s vysokou, zelení porostlou stěnou, kterou osvětluje ještě vyšší prosklenný strop. Nebyla to pro zavedeného politického myslitele trochu přízemní ambice? “Nene, je to krásné, jen se podívejte,” rozhlíží se kolem sebe. Žádná taková funkce samozřejmě neexistuje, ale čtyřiašedesátiletý Lánczi platí za filozofa maďarské vládní strany Fidesz a premiéra Viktora Orbána. Pro mnohdy kontroverzní politickou praxi dokáže konzervativní autor (a vůdčí postava maďarského i evropského konzervativního myšlení) nalézt vysvětlení i důvod - nakonec politická etika a smysl politiky jsou témata, kterými si celý život zabývá. S Andrásem Lánczim jsme mluvili o tom, jak Evropa obstála v pandemické zkoušce a o specifické středoevropské zkušenosti. Nakonec jsme se dostali i ke kopané či mužnosti.

Co na vás osobně v době pandemie nejvíc zapůsobilo?

Její naprostá nečekanost. Donutila nás jako soukromé osoby i instituce jednat nepřipravené, vždycky až ve vleku událostí. U mě jako u rektora univerzity se to sešlo. Naše škola procházela a prochází opravdu velkou změnou v řízení i financování. Takže jsme prováděli bezprecedentní změny v…