Pokrok, o kterém se nám nesnilo

„Představte si, že na sobě máte těsný oblek, ze kterého jste vyrostli a musíte mu povolit šev, trošku ho rozšířit, někde přidat kousek kůže nebo jiného materiálu, abyste se do něj vešli,“ popisuje náročnou rekonstrukční léčbu u těžce popálených dětských pacientů primářka popáleninového centra Fakultní nemocnice Ostrava Zdenka Němečková Crkvenjaš. Už přes dvacet let zde pomáhá pacientům s těžkými popáleninami a s nadšením pozoruje, kam se její obor posouvá. Takže v jednom ze tří popáleninových center republiky se lékařům daří zachraňovat i pacienty s popáleninami na osmdesáti procentech těla. „Dříve by se nám o tom ani nesnilo.“

S prodlužujícím se pobytem doma a špatným počasím v posledních týdnech přibývaly zprávy o domácích úrazech, zejména opaření u malých dětí. Je současný společenský vývoj znát i v kapacitách vašeho centra?

Vnímáme to, měli jsme markantní nárůst popálených dětí během jarní vlny epidemie. Bylo to skoro jako na začátku prázdnin, kdy je rychle znát, že jsou více doma. Takže jsme měli plné oddělení. Vím, že teď Praha hlásila nárůst, ale u nás je to už trochu klidnější. Zjistili jsme naopak, že se k nám lidé bojí chodit, a proto přibylo komplikovaných případů. Přicházejí pozdě a málokdy se stane, že by na službu dorazil někdo s čerstvým popálením. Vyhledají nás, teprve když si už sami nevědí rady, a pak končí…