Sudetoněmecký továrník obnovil zašlou slávu poutního místa u Chebu
„Mýlil jsem se, tady se stal zázrak,“ prohlásil biskupský zmocněnec vikář Václav Škach loni v březnu při znovuotevření poutního místa Maria Loreto, v jehož obnovu již nikdo nedoufal. Z tři sta let starého poutního místa nedaleko Chebu zbyla po čtyřicetileté vládě komunistů jen vyhořelá a rozkradená ruina. Zbloudilé návštěvníky vítaly propadlé střechy a rozstřílená soška Panny Marie v průčelí. Pak se ale objevil Anton Hart (88).
Budu se revanšovat
Rodina Hartova vlastnila ve Starém Hrozňatově na Chebsku kromě cihelny a keramičky i velké hospodářství, krávy a koně. To se to místo ještě jmenovalo Alt Kinsberg. Každou neděli chodili všichni Hartovi dva kilometry do kopce na mši v Maria Loreto. „Bylo to pro mě důležité místo,“ vypráví česky Anton Hart. „Byl jsem tady pokřtěn, měl jsem tady první přijímání i biřmování.“
Během války však musel pan Hart rodný Kinsberg opustit a narukoval na vojnu. „V zimě za bojů u Kurska jsem na pokraji sil s omrzlinami ležel ve sněhu a myslel jsme si, že umírám,“ popisuje svůj válečný zážitek. „Najednou se mi před očima vybavila cesta od našeho domu na kopec k Maria Loreto a já si řekl, že jestli tohle přežiju, tak se budu Panně Marii revanšovat.“
Pan Hart válku ve zdraví přežil a vrátil se do Kinsbergu-Starého Hrozňatova, odkud byl v září 1946 s celou rodinou na základě dekretů prezidenta Beneše vyhnán do Bavor. „Pro otce to byla hrozná rána,“ popisuje…
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 67 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
