Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Těžím z otevřenosti

Evropané v Česku: Zpěvák Mikolas Josef sám sebe považuje za důkaz kouzla fungování na mezinárodním trhu

medailonky_Mikolas01_jaros
Mikolas Josef • Autor: Milan Jaroš

Před třemi lety jméno Mikolas Josef v Česku skoro nikomu nic neříkalo. Mladému zpěvákovi tehdy rozhodně nepřidával fakt, že pokud jeho písničku někdo zaslechl v rádiu, mohl ho kvůli angličtině a globálnímu mainstreamovému zvuku snadno považovat za jednoho z mnoha zahraničních interpretů. Jistý zlom nastal až minulý rok, kdy se dnes už třiadvacetiletý Mikolas dostal do evropské hudební soutěže Eurovision Song Contest. Ve finále skončil na šestém místě a zapsal se jako zatím nejúspěšnější Čech v tomto mezinárodním zpěváckém souboji.

Moment přijetí

„Na tom, že jsem vytrval a nevzdal to hned na začátku, mají zásluhu moji rodiče,“ vysvětluje Mikolas ve svém studiu na pražské Skalce. „Oni sami se jako učitelé potáceli v nedostatku, a když jsem jim řekl, že chci být muzikantem, souhlasili – ale s tím, ať jim dokážu, že se hudbou uživím.“ Ale nejen to. Mikolasův otec je poloviční Rakušan, matka má německé předky a babička žila v Texasu. On sám vystudoval anglické gymnázium a jak říká, za tenhle mezinárodní základ je „vděčný.“

V patnácti letech, kdy měl Mikolas za sebou deset let hraní na kytaru, se tak inspiroval u zahraničních kolegů – a vydal se hrát do ulic s futrálem na drobné. Začínal v pražských Kobylisích, ale vidina většího výdělku ho rychle dovedla za hranice. S cílem ukázat rodičům, že muzika dnes může být regulérní prací, procestoval Oslo, Hamburk, Curych nebo například Vídeň – nejprve vlakem, a jakmile dostal řidičský průkaz, tak i autem. V Rakousku s buskingem nakonec skončil, a to poté, kdy ho místní policisté za hraní na ulici nechali sedět sedm hodin ve vazbě.

Reklama
Reklama

Jelikož věděl, že se chce živit hudbou a studium na anglickém gymnáziu ho příliš nenaplňovalo, po maturitě rezignoval na vysokou školu a začal se naplno věnovat hudbě. Cestováním po evropských městech si vydělal na vydání své první písničky a na další dvě, které už hrála celostátní rádia, peníze střídavě sháněl umýváním oken v kancelářích, modelingem, prací na stavbách – a uklízením v nahrávacím studiu, kde mohl jeden den v měsíci tvořit za odměnu vlastní hudbu. Svoje písně si navíc už od začátku skládal a psal sám. „Učil jsem se po YouTube tutoriálech nebo od kamarádů. Celá ta cesta byla neskutečně dlouhá, zkoušel jsem na různých hudebních akcích rozdávat flashky se songy, poslali jsme spoustu e-mailů a můj tehdejší manažer velmi vytrvale obvolával rádia,“ říká Mikolas.

V listopadu 2017 pak představil píseň Lie to Me, se kterou se přihlásil do národního kola Eurovison, a na základě hlasů diváků byl vybrán jako reprezentant Česka. Tančící pohledný mladík v kšandách a polobotkách zaujal fanoušky soutěže natolik, že ačkoli ho porota ve finále zařadila až na patnácté místo, diváci ho posunuli o sedm příček dopředu. Jízlivější kritika sice jeho řemeslně solidnímu, ale nijak zvlášť objevnému materiálu vyčítá banalitu, ale to nic nemění na tom, že Josef se stal prvním – a zatím jediným – Čechem, který se umístil v první desítce této evropské soutěže.

„V tu chvíli jsem měl pocit, že mě v hudební branži přijali,“ říká a jako důkaz ukazuje svůj účet na Instagramu, kde mu hned po vystoupení přibyly stovky tisíc fanoušků. Za čtyři měsíce od soutěže podepsal globální kontrakt s hudebním vydavatelstvím RCA Records, jednou z dceřiných společností Sony Music.

Dnes je Mikolas Josef nejposlouchanějším Čechem v zahraničí. Hudbu si stále skládá sám, nicméně na písničkách už spolupracuje s producenty spojenými například s Arianou Grande nebo Justinem Bieberem. Jezdí pracovat do Londýna, Halifaxu, Toronta nebo Los Angeles. „Jasně, že bych se velmi pravděpodobně věnoval hudbě, i kdybychom nebyli v Evropské unii,“ uvažuje nahlas Mikolas, „ale tady se všude dostanu jen na občanku. Možná se to zdá jako detail. Nicméně člověk pak přijede do Ameriky a kontrola je tak důkladná, že propadnete pocitu, že tu nejste vítán. Je pak fajn vědět, že Evropa vás jako svého občana vítá.“

„Ze začátku jsem se potýkal s určitou xenofobií. Hlavní argument, proč se někomu má hudba v zahraničí nelíbila, bylo, že zním příliš východoevropsky. Co to ale přesně znamenalo, jsem se nikdy přesně nedozvěděl,“ popisuje Mikolas svůj pocit, že část západního světa se dodnes občas dívá na východní Evropany skrz prsty.

Perfektní to na startu nebylo ani doma: jeho prvotiny hrály už pár měsíců největší rádia v Německu a Rakousku, ale tuzemská scéna se přidala až mnohem později. „Nehraju s kytarou v ruce jako třeba Chinaski nebo Kryštof, což je v Česku nejpopulárnější zvuk ve zdejších rádiích,“ vysvětluje svoji pozici mladý zpěvák. Nicméně v mainstreamových vodách Česka si především díky dobře zvládnuté show a divácky atraktivně zpracovaným klipům, které obsahují salta, točení se na hlavě nebo jízdu na velbloudovi, nakonec našel své místo. „Jsem tak trochu důkazem, že bez otevřeného světa bych dnes nebyl tam, kde jsem. Těžím z něj,“ říká Mikolas a uzavírá: „Nemusíte se totiž zabývat tím, jestli vaši tvorbu ocení konkrétně Češi, nebo někdo úplně jiný. Máte možnost dělat to, co vás baví. A pokud to děláte dobře, vaše publikum si to najde.“

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Andrea Procházková

redaktorka, fokus

29872524_10208843909693312_4885752205986113782_o
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 356
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte