Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Stejný lančmít pro všechny

Boj Čechů a spol. proti dvojí kvalitě potravin míří do úspěšného finále

nase_vyjimky01_varianta01_jaros
Jogurty i čokoláda s příchutí křivdy. • Autor: Milan Jaroš

Málokteré téma související s Evropskou unií vyvolává u obyvatel zemí bývalého komunistického bloku včetně Česka tak silné emoce jako tzv. dvojí kvalita potravin. Tak se začalo říkat situaci, kdy velcí nadnárodní výrobci nabízejí v obchodech v západní a východní Evropě produkty různého složení, ale prodávají je ve stejném obalu, jako by šlo o tentýž výrobek. V řadě testů se tak ukázalo, že například rakouská čokoláda obsahuje více kakaa než ta česká, dětská přesnídávka koupená v německém obchodě zase byla bohatší na vitaminy než úplně stejně zabalený výrobek koupený v samoobsluze v Chorvatsku. Cena méně kvalitního „východního“ zboží je přitom často vyšší než ta, jakou platí za lepší výrobky spotřebitelé na Západě.

Obyvatelům střední a východní Evropy se popisovaná praxe nelíbí, podporuje v nich pocit, že jsou v Unii občany druhé kategorie, jak vyplývá z průzkumů veřejného mínění. Výrobci potravin odlišné složení stejně balených produktů zdůvodňují tím, že lidé v různých částech Evropy mají zkrátka jiné chutě a oni jim prostě jen vycházejí vstříc. Evropská komise v čele s jejím předsedou Jeanem-Claudem Junckerem však po dlouhé diskusi dala za pravdu obyvatelům postkomunistických zemí a nyní dokončuje legislativu, která má dvojí kvalitu postavit mimo zákon – a zbavit tím nové evropské členy jejich pocitu křivdy.

Nezasloužíte si to

Jedním z největších bojovníků proti dvojí kvalitě potravin je česká europoslankyně Olga Sehnalová z ČSSD, která se tématu chopila v dobách, kdy ještě nebylo všeobecně známé. O tom, že dvojí kvalita potravin vůbec existuje, se europoslankyně poprvé dozvěděla v roce 2011. Na internetu tehdy náhodou narazila na výsledky testu Asociace spotřebitelů Slovenska, který srovnával kvalitu vybraných potravin koupených v několika středoevropských zemích, mezi nimiž bylo třeba Německo, Česko, Maďarsko nebo Slovensko. Test sponzorovaný Evropskou komisí zjistil, že většina zkoumaných výrobků měla v různých zemích zcela odlišné složení. Překvapená Sehnalová proto položila komisi dotaz, zdali se náhodou nejedná o diskriminaci. „Odpověděli mi, že EU řeší jen bezpečnost potravin a kvalita je subjektivní věc odvislá od chuťových preferencí. Taky mi řekli, že průzkum není vypovídající, protože byl proveden na příliš malém vzorku. To mě nakoplo a rozhodla jsem se tématu věnovat,“ vzpomíná europoslankyně na začátek svého dlouhého tažení.

Reklama
Reklama

Sehnalová začala tím, že uspořádala vlastní srovnávací test. V Bruselu, Štrasburku a Brně nakoupila balík potravin, mezi kterými byly kečupy, čokolády, jogurty a další potraviny, vždy stejné výrobky od jedné značky, ty pak předala vědcům z brněnské Mendelovy univerzity, aby srovnali jejich složení. Při analýze obsahu vyšlo, že zhruba polovina potravin se od sebe liší. Sehnalová výsledky svého testu přednesla na půdě europarlamentu a součástí její prezentace byla i ochutnávka testovaných potravin. „Ten první test byl trochu amatérský,“ připouští dnes Sehnalová. „Akce si ale všimli čeští i zahraniční novináři a o tématu se začalo víc mluvit.“ Česká europoslankyně ve svém boji začala získávat spojence z dalších zemí postkomunistického bloku – známou kritičkou dvojí kvality potravin se stala například chorvatská europoslankyně Biljana Borzan.

V roce 2015 Sehnalová uspořádala další test srovnávající české a německé potraviny – tentokrát však nákup, převoz i analýza proběhly pod přísným vědeckým dohledem potravinářských expertů z Vysoké školy chemicko-technologické, aby výsledky nikdo nemohl zpochybnit, jako se to dělo u prvního testu. Test měřil nejen rozdílnost složení výrobků, ale zkoumal i to, jestli lidem opravdu více chutnají méně kvalitní výrobky, jak zní zmíněný argument producentů. Výsledky dopadly jednoznačně – třetina výrobků byla odlišného složení a lidem obecně více chutnaly kvalitnější potraviny. Nejkřiklavějším příkladem, který obletěl média, byla masová konzerva Tulip, která v Německu obsahovala vepřové, kdežto v Česku byl pod stejným názvem prodává kuřecí separát – tedy namleté zbytky tkání, které zbudou po oddělení kvalitního masa. „To byl příklad, který ukázal jasnou dvojí kvalitu. Řada debat předtím byla, že vám voní fialky, nám levandule. Ale tohle ukázalo jasné rozdíly,“ říká Sehnalová.

Po průzkumu se věci daly do pohybu: problémem se začal zabývat tehdejší český premiér Bohuslav Sobotka a ministři jeho vlády, kteří na základě průzkumu napsali kritický dopis adresovaný Evropské komisi. Následovaly průzkumy v dalších zemích, které dospěly ke stejným závěrům jako ten český – problém dvojí kvality existuje. Premiéři zemí Visegradské čtyřky se pak ve Varšavě na zvláštním summitu o dvojí kvalitě potravin dohodli, že téma v Bruselu prosadí společně. Slovenský premiér Robert Fico si proto na ožehavé téma domluvil schůzku s předsedou komise Junckerem a přednesl mu dojednané stanovisko. Juncker pak pověřil komisi, ať vypracuje celoevropské testy a zároveň navrhne možné zákonné řešení. „Slováci si nezaslouží mít v rybích prstech méně ryb, Maďaři méně masa ve svých jídlech a Češi méně kakaa ve své čokoládě,“ pronesl Juncker ve své památné řeči o stavu Unie na podzim roku 2017.

Za komisi byla řešením problému pověřena česká komisařka Věra Jourová, která má ve své agendě právě ochranu spotřebitelů. Ve své práci mezitím pokračovala i Sehnalová, která navrhla dvě možnosti legislativního řešení – buďto umístit dvojí kvalitu potravin jako nekalou praktiku do unijní směrnice o ochraně spotřebitele, anebo vytvořit o dvojí kvalitě potravin samostatnou přílohu této směrnice. První, měkčí variantu pak letos na jaře zvolila Rada EU, druhou, přísnější variantu si odhlasoval europarlament. Očekává se, že během letošního jara proběhne tzv. trialog mezi Evropskou komisí, Radou EU a europarlamentem (během uzávěrky tohoto textu znění směrnice ještě nebylo známé – pozn. red.) , který rozhodne o definitivním znění směrnice. Členské státy pak legislativu zapracují do svých zákonů.

Výsledek se jeví jako jasné vítězství zemí z východu a středu Evropy: až bude nová směrnice přijata, výrobci budou muset odlišné výrobky balit do viditelně jiných obalů – anebo sjednotit recepty. Bez ohledu na evropské zákony se zároveň z dvojí kvality stalo celospolečenské téma, což samo o sobě výrobce tlačí ke změnám. Když například Chorvatsko v roce 2017 zveřejnilo výsledek svých testů, které prokázaly nižší kvalitu tamních dětských přesnídávek oproti německé variantě, jejich výrobce Hipp se rozhodl začít vyrábět pouze jednu šarži pro všechny země. Poslankyně Sehnalová, která stála na začátku celého boje, však přesto není spokojená. „Už jsem zažila optimistické výkřiky, že je vyhráno. Ale směrnice zatím ještě nebyla schválena,“ říká europoslankyně s obavou, aby v textu nakonec nezůstala nějaká právní klička, která by výrobcům dovolila zákaz obejít. Proti zákazu je totiž silná lobby velkých potravinářských firem z Německa, Rakouska a dalších zemí. „Počkám si až na definitivní výsledek,“ uzavírá Sehnalová.


Jídla s příběhem

Štramberské uši se smějí vyrábět jen na severní Moravě, pražská šunka kdekoli.

nase_vyjimky02
Štramberské uši

Víte, co to je všestarská cibule, lomnické suchary nebo pohořelický kapr? Možná jste tyto názvy nikdy neslyšeli, ale jde o tuzemské potraviny zastupující Česko na seznamu evropských regionálních specialit. Kromě nich tam je i pardubický perník, budějovické pivo nebo olomoucké tvarůžky. Jsou ve vybrané společnosti – na stejném seznamu je třeba také italská parmská šunka, francouzské šampaňské víno nebo řecký sýr feta.

tvaruzky
suchary

Zmíněný seznam vznikl na začátku devadesátých let, kdy se evropské země shodly na tom, že výrobci či pěstitelé tradičních lokálních specialit vytvářejí mimořádně kvalitní zboží, a měli by tak mít právo prodávat ho za vyšší cenu. Existovalo ale množství výrobců, kteří vytvářeli nekvalitní napodobeniny a prodávali je pod stejnými názvy za nižší cenu, což poctivým výrobcům kazilo obchody. Unie se proto rozhodla tradiční výrobce podpořit a vytvořila systém chráněných názvů, které smějí používat jen firmy, jež splní určité podmínky. Jako šampaňské víno proto dnes smí být označeno pouze víno vyrobené ve francouzské oblasti Champagne, kde toto šumivé víno tradičně vzniká. EU ale vytvořila i méně přísnou variantu ochranné známky, kdy výroba určitého produktu není vázaná pouze na konkrétní zeměpisnou lokaci jako v případě šampaňského, nýbrž jen na způsob výroby. To je případ sýra mozzarella, který je sice původem italský, ale smí se vyrábět kdekoli v Evropě – pokud výrobce přesně dodrží stanovený recept a kvalitu surovin. Myšlenka to byla funkční a jednoduchá – výrobcům zápis na seznamu zajistí exkluzivitu a ochranu před plagiátory, a spotřebitel, který se v supermarketu probírá regály, zase může díky unijní známce na obalu rozpoznat skutečný originál a zaručenou kvalitu. V některých případech se ale ukázalo, že určit nárok na název nemusí být vzhledem k složité evropské historii jednoduché.

Prvním českým výrobkem, který po vstupu do Unie získal status chráněného výrobku, byly v roce 2007 štramberské uši, tradiční sladké pečivo z města Štramberk na severu Moravy. Místní pekaři si poté založili spolek a sladké uši smějí od té doby oficiálně vyrábět jen jeho členové. Jedním ze sedmi pekařů ve spolku je Jan Socha. Podle něj občas dochází k pokusům péct sladké perníkové uši mimo Štramberk, představa soudních kauz kvůli porušení evropských pravidel ale pekaři připadá úsměvná. „Nevím o tom, že by byly nějaké právní spory. Zeměpisné označení původu nám pomáhá spíš jako reklama,“ říká Socha.

nase_vyjimky03
Autor: Ivonne*Moench

Komplikovanější příběh provázel karlovarské oplatky, které se odjakživa vyrábějí v západočeských lázních. Když si skupina českých výrobců těchto oplatek po vstupu do Unie v roce 2004 podala žádost o registraci mezi evropské delikatesy, ozvaly se protesty z Německa a také z Rakouska, kde se oplatky vyráběly pod stejným názvem, jen v německé verzi Carlsbader Oblaten. Byli to totiž právě čeští Němci, kteří s výrobou oplatek v Karlových Varech před dvěma sty lety začali. Když pak byli po druhé světové válce násilně vysídleni z domova, recept i nástroje na lisování kulatých oplatek si vzali s sebou. Výrobu oplatek pak obnovili ve své nové vlasti, v Bavorsku, a považovali ji za součást své kulturní identity. České nároky na exkluzivitu proto potomci tradičních výrobců napadli. Právní spor se táhl sedm let a Brusel nakonec rozhodl smířlivě: karlovarské oplatky, při kterých se používá mimo jiné i vřídelní lázeňská voda, dál smějí vyrábět pouze firmy v Karlových Varech, tradiční němečtí výrobci, kteří si ochrannou známku registrovali ve své vlasti ještě před podáním české žádosti, smějí své sladkosti vyrábět i nadále. Například bavorská rodinná firma Wetzel tak tradiční karlovarské oplatky stále nabízí.

Piece of ham isolated on white background
Autor: monticellllo – Fotolia

Ještě větší spory provázely registraci pražské šunky, kterou sice vymysleli čeští řezníci, za Rakouska-Uherska se ale rozšířila po celé monarchii: v Rakousku se začala vyrábět jako Prager Schinken, v Itálii jako prosciutto di Praga a v Srbsku praška šunka. Šest let trvající spor nakonec Brusel v roce 2018 rozhodl diplomatickým kompromisem – pražská šunka se smí vyrábět kdekoli v Evropě, ale musí být dodržena tradiční receptura, všechny suroviny musí být zastoupeny v předepsaném množství a kvalitě. Jako vzorový recept přitom byla stanovena československá norma ze sedmdesátých let minulého století. Podobně jako italská mozzarella, i pražská šunka tak dostala označení zaručená tradiční specialita, které není geograficky omezené.

Potravinářské velmoci, jako je Itálie, dnes mají v rejstříku tři sta zástupců, český příspěvek je zatím skromný a čítá jen 35 specialit, průběžně se však rozrůstá.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Petr Horký

redaktor, fokus

horky
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte