Už dva roky se v Československu mluví o konverzi. Prezident Havel i ministr zahraničí Dienstbier často opakují, že jsme rozhodnuti skoncovat se zbrojními dodávkami podezřelým režimům a do konfliktních oblastí. Skutečnost je však trochu jiná. Za oponou velkých slov pokračuje obchod jako dřív. Všechno je pouze trochu divočejší, protože praskl ideologický krunýř a zachovaná obchodní síť pracuje zcela bez kontroly.
Jugoslávie: jeden a půl miliardy dolarů
„Vážení pánové, rádi bychom vás informovali, že máme kontrakt na dodávku zboží do Nigérie. V příloze najdete i seznam a potvrzení o konečném uživateli č. 129 BL 94126.“
Tak začíná dopis, který loni 15. října poslal z Prahy obchodní ředitel slovenské firmy Unimpex, s. r. o., Miroslav Louma maďarské společnosti pro zahraniční obchod Technika Budapešť.
„Materiál uvedený na seznamu,“ píše se dál v dopise, „by se měl shromáždit v Budapešti na green line zone, aby odtud mohl být letecky dopraven přímo finálnímu odběrateli. Do Budapešti se bude zboží vozit nákladními kamiony z rumunsko-maďarské hranice. Zdvořile vás tímto žádáme, abyste nám zajistili přepravní licenci od maďarských hranic na green line zone a další nezbytné formality.“
Není obvyklé, aby československá zásilka putovala do Nigérie přes Rumunsko a Budapešť. Existuje totiž mnohem kratší a logičtější cesta přes Hamburk nebo Frankfurt. Unimpex měl ovšem pro svou okliku velmi dobré důvody. Částečně je vysvětluje už pouhý seznam dodávaného…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
