Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Kultura

Co to pravil Vincent?

Vzpomínka na muže, který to všechno zařídil

Palan_Venera_foto Petr Kralik
„Bez komoušů homoušů životem se prokoušu.“ • Autor: Petr Králík

To místo jsme hledali dlouho. Byla už tma, začátek listopadu, a my vysedli z předměstského autobusu někde mezi posledními bytovkami a letištěm. Nikdo z nás to tady neznal. Měli jsme jen kusou informaci, že koncert má proběhnout v nějakém lomu. Zeptat se nebylo koho, o těchto akcích se ostatně ani vědět nemělo. Neuslyšíme třeba zvuk kytary? Neuvidíme něco? Nic… Země nikoho. Kde by to mohlo být? Až pak, spíš náhodou, jsme v jedné zatáčce vešli na divokou tmavou cestu – a byli jsme tam.

Opuštěný kamenolom na kraji města, z plechových barelů šlehal oheň a ozařoval neskutečnou scenerii. Dominoval jí golem u mikrofonu, člověk o hlavu vyšší než kdokoli další, vysvlečený do půl pasu. Za jeho siluetou hořel obrácený kříž a nad hlavou co chvíli prolétlo přistávající letadlo. Pár set metrů od ruzyňské ranveje bylo obrovské, zdálo se být na dosah, ale ten člověk byl ještě větší. Jakoby z jiného světa. Kapela za ním se snažila dělat pořádný hluk (o noiseu zřejmě nikdo z těch pár desítek shromážděných posluchačů, a dost možná ani interpretů, ještě nic neslyšel) a mastodont na pódiu do toho cosi řičel.

Reklama
Reklama

Za rok stál na pódiu Lucerny před vyprodaným sálem a sklízel potlesk za volání: „Bez komoušů homoušů životem se prokoušu.“ Tady v lomu to byl ale jiný level: „Satane! Satane!!! Zabij komunisty! Vyzývám tě, znič komunismus!“ Řev naplňoval celý lom, šel z toho mráz po zádech. Tohle bylo mnohem víc než hudba… Párkrát jsem se ohlédl, kdy přijedou zásahové jednotky, ale akce byla zřejmě tak dobře utajená, že se odehrála bez policejní asistence. „Satane, znič komunismus!“ Vystoupení skončilo, ten chlap slezl s pomocí berly z kamenného soklu a unaveně se posadil. Kdosi nás představil; stál jsem a skoro se mu díval do očí. „Zavolal jsem na pomoc Satana,“ byla první věta, kterou jsem od Vincenta Venery slyšel.

Žádný Gott, žádná Bartošová. Na samém začátku devadesátých let byl pěveckou celebritou první kategorie Vincent Venera. Kniha jeho výroků Tak pravil Vincent vyšla v nákladu osm tisíc výtisků, mých básní vydalo stejné nakladatelství tři sta kusů – a oboje se k nemalé radosti autorů vyprodalo. Na dračku šla elpíčka Vincentovy kapely Svatý Vincent, na jaře 1990 své emailové cákanice s velkým úspěchem vystavil na výstavě Česká alternativa

V intelektuálních a uměleckých kruzích si získalo Venerovo jméno zvuk. Rozhovory s novou celebritou vycházely zhusta i v novinách. Veřejnost seznala, že v minulých vtěleních byla nynější mediální hvězda tyranosaurem (na tom opravdu něco je), faraonem, Buddhou a Ježíšem. „S Robertem Oppenheimerem jsem vymýšlel atomovou pumu, pilotoval jsem bombardér B-52 nad Hirošimou, byl jsem kapitánem na Titaniku, dělal jsem na pitevně a u pohřební služby,“ vyjmenovával Vincent svá angažmá. Ano, pochopitelně: Vincent byl demiurg, bódhisattva, obyvatel Venuše a tak častý návštěvník psychiatrie, že už prý sám byl vlastně psychiatrem. Kdyby mu hrozilo něco zlého, zachránily by ho létající talíře.

Skromnost celebritám nesluší, tak i Vincent si byl vědom svého postavení: „Moje balzamované tělo bude jednou uloženo na druhém nádvoří Pražského hradu do skleněné pyramidy a poutníci z celého světa se mi budou klanět. Na Letenské pláni bude vztyčena moje obrovitá socha, žehnající Praze.“ Zatím se tak nestalo. Vincent dnes zřejmě stále žije – po amputaci nohy na vozíku – v jedné pražské čtvrti. Roky prý bydlel s maminkou. Táhne mu na dvě stě let, před místní lékárnou somruje cigára a sem tam něco vymyslí (raketoplán Challenger), nařídí (Pentagonu, aby vyvinul virus AIDS proti přemnožení lidstva) či zasáhne (nechal bombardovat Libyi). Je samozřejmé, že Vincent také zařídil 17. listopad 1989.

„Komunisti mě srali, protože mě furt zavírali do blázinců. KSČ se mě dokonce pokoušela zahubit, protože Gustáv Husák správně vytušil, že přijde den, kdy bude mým prostřednictvím svržen. Nakonec jsem na koncertě skupiny SvatýVincent zapaloval obrácené kříže a vzýval Lucifera, aby komunisty smetl. Současně jsem telepaticky aktivoval zpravodajskou síť StB, KGB, CIA a Mosadu, která převrat provedla,“ našel jsem si na internetu starší Vincentův výrok. Zatrnulo mi. Ano, Vincent mluví o tom koncertu v kamenolomu! Mohlo to být tak deset dnů před změnou režimu…

Podruhé, a hlouběji, mi zatrne, když si vybavím, koho nám to tenkrát Vincent vlastně zavolal na pomoc.

Autor je spisovatel.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte