Chceme světlo!

Jestli se dá něco označit za předzvěst pražského jara, byly to tzv. strahovské události. Dne 31. října 1967 okolo deváté večer opět zhaslo světlo ve studentských kolejích na pražském Strahově. Byly to pětipatrové krychle, původně postavené jako ubytovny pro spartakiádní cvičence, a tehdy se často stávalo, že v nich netekla voda nebo nešla elektřina. Studenti, kterým každodenní výpadky proudu od počátku října 1967 ztěžovaly studijní a životní podmínky, už nevydrželi mlčet. Vyšli hromadně ven a zformovali průvod, který se vydal směrem do centra. Cestou se dav rozrostl na zhruba dva tisíce lidí.

Jak popsal účastník Pavel Dvořák pro časopis Student v březnu 1968, jednalo se o spontánní akci. „Pokaždé, když zhaslo světlo, bylo slyšet výkřiky, nadávky a z oken létaly zapálené papíry,“ popisuje atmosféru ve dnech před protesty. Poté se studenti podle jeho slov většinou odebrali do hospod. „Tento večer ale skupina před kolejemi rostla a rostla a ozvaly se výkřiky ,pojďte všichni ven‘. A my šli,“ doplňuje. Někteří nesli zapálené svíčky, ozýval se zpěv, hudba a skandování: Chceme světlo! Chceme studovat!“

Dav došel do Nerudovy ulice, kde narazil na příslušníky Veřejné bezpečnosti. Ta akci na místě vyhodnotila jako politicky orientovanou demonstraci, shodou okolností totiž probíhala v té době na nedalekém Pražském hradě oslava 50. výročí ruské bolševické revoluce. Studenti se tedy chystali vrátit zpátky na koleje. Policie ale nečekala, začala mladé lidi brutálně bít obušky a hnát…