„A teď vám, dámy a pánové, zahraju písničku skutečného Evropana, mnoho z vás ji určitě zná ještě z NDR.“ Peter Till si rovná sluneční brýle a staví si stoličku na správné místo u klavíru. Pak udeří do rozladěných kláves. Strašně to duní a řinčí. Hned vedle klavíru do sebe udeří činely levné bicí soupravy. A vysoko nad hudebními nástroji se pošetile pohupuje slaměný slunečník. Mnoho lidí se dává do zpěvu – a nadšeně mává malými modrými praporky.
Ještě nedávno bych považovala vystoupení Petera Tilla za zcela nesnesitelné. Ovšem dnes, v neděli na jaře 2017, mě koncert na náměstí před drážďanským kostelem Panny Marie docela strhl. To, co tady Peter Till při demonstraci pod heslem „Pulse of Europe“ předvádí, totiž není jen mizerná hudba pro zasvěcené Ossis. Je to vyhlášení války: války proti nacionalismu, xenofobii a maloměšťáckému myšlení, které s velkým úspěchem šíří takzvaná Alternativa pro Německo (AfD) – a nejen ve východním Německu. AfD se podařilo získat mandáty ve třinácti z šestnácti zemských sněmů a teď hrozí, že se na podzim stane třetí největší stranou také ve Spolkovém sněmu. Proto je důležité, aby se do boje pro Evropu, pro demokracii a pro otevřenou společnost aktivně zapojilo co nejvíce lidí. Jenže já k těmto lidem zatím nepatřím. Já se totiž jen dívám – a nic nedělám.
Aby nedošlo k nedorozumění: ve válce nacionalistů s Evropany stojím samozřejmě na straně evropské. Podle mého má prostě bohatá země, jakou je Německo, povinnost přijmout uprchlíky, i když jsou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
