Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
podklad_nejvetsi lzi v dejinach
Politika Téma

Největší lži, dezinformace (a fake news) dějin

Srovnávat události staré několik stovek let (nebo i tisíciletí) se současností může být pošetilé. Ale lidské dějiny nabízejí nepočítaně úskoků, dezinformací a záměrně falešných zpráv, které ovlivnily chod světa. A nakonec – ukazuje se, že fake news a falšování skutečnosti fungují stejně dobře v dnešních volebních kampaních jako ve starověké politice.

Velké egyptské vítězství

Turisté v egyptském Abú Simbelu dnes obdivují reliéfy na vnitřních zdech chrámu, kde je v samém centru vyobrazen faraon Ramesse II. Veliký (dnes považovaný za největšího z egyptských vládců) a sám poráží na hlavu chetitské vojsko ve velkém vítězství u Kadeše. Oficiální egyptská verze zní tak, že Ramesse dokonce Chetity porazil úplně sám, protože „žádné vozy, žádný voják armády, žádný štítonoš nebyl se mnou, a (…) já jsem našel množství vozů, v jejichž středu já jsem bil nepřátele a ničil jejich vozy“, jak nechal o sobě faraon vyprávět.

Ramses II and the battle of Kadesh
Ramses II

Reklama
Reklama

Zcela spolehlivá fakta o asi největší vozové bitvě dějin nemáme, ale nepřímo lze s velkou dávkou jistoty vyvodit, že u Kadeše to pro egyptskou armádu dopadlo přinejlepším remízou. Postup Ramesseho vojska na Blízkém východě byl nadobro zastaven, chetitskou říši se rozvrátit nepodařilo, egyptská armáda byla vyčerpaná. Obdivované, přes 3000 let staré rytiny jsou velkou propagandistickou lží.

Gliwická provokace

Dnes na tom místě stojí nejvyšší dřevěná konstrukce v Evropě a gliwická rádiová věž, nedaleko Katowic, je historickým památníkem. Na konci srpna roku 1939 zde proběhla operace nacistické armády, na jejímž konci byla vymyšlená zpráva světu – kterou následoval začátek druhé světové války.

Dnešní Gliwice (tehdy Gleiwitz) byly německé hraniční město. Nacisté zinscenovali polský útok na zmíněnou věž – pochopitelně neúspěšný, neboť včas zmařený. Sedlák Franciszek Honiok, slezský Němec, známý svými sympatiemi k Polsku, byl možná první obětí válečného běsnění. Byl zavražděn den předtím gestapem pomocí injekce s jedem, jeho mrtvola byla převlečená za vojenského sabotéra, postřelená a pohozená nedaleko místa údajného konfliktu.

Den nato, 1. září 1939, pozvali nacisté na místo americké reportéry, ale nad přístupem k informacím měli samozřejmě plnou kontrolu. Je třeba říct, že mezinárodní veřejné mínění bylo k německé verzi událostí velmi skeptické. To ovšem nezabránilo Německu v ten samý den napadnout Polsko a rozpoutat druhou světovou válku.

Americké zbraně v Československu

Sovětští vládci koncem šedesátých let pochopitelně na mínění svých občanů nedali, ale před tak razantním krokem, jako je okupace spojeneckého státu, přece jen uznali jistou hru s veřejností za nutnou. V průběhu léta 1968 proto sovětské listy (jako první Pravda, pak se přidávaly další) přicházely se senzačními a opravdu překvapivými odhaleními.

Na české straně hranic se západním Německem se našly tajné skrýše zbraní, a aby američtí operativci při akci nepropadli zmatení, byly některé označené „Made in USA“. Oznámila to Pravda s tím, že sovětská rozvědka zachytila informace o tajném americkém plánu na likvidaci československé komunistické vlády. Takových skladů a skrýší se nakonec podle sovětského tisku našlo hned několik.

Byla to operace tehdejšího šéfa KGB (a pozdějšího sovětského vůdce) Jurije Andropova. Pomocí veřejné dezinformační kampaně vytvářel tlak na ty členy sovětského politbyra, kterým zadusit pražské jaro pomocí vojenské síly přišlo až příliš tvrdé a riskantní. Mezi ty patřil i Brežněv a předseda vlády Kosygin, nejvýše postavení politici tehdejšího SSSR. Články v novinách samozřejmě nebyly jedinou zbraní, KGB manipulovala i neveřejné zprávy a důkazy, které dodávala přímo politikům. Andropov, jak známo, slavil o několik týdnů později úspěch.

Trojský kůň

Dodnes běžná metafora má reálný základ – aspoň do značné míry. Úskok s velkou dřevěnou obětinou je ukázkou nekonvenčního válečnictví, tahem, jak ukončit krvavý a nekonečný konflikt.

Příběh o obřím koni, kterého řecká armáda zanechala jako záruku šťastné plavby domů na pobřeží, a Trojanech, kteří jej zčásti ve vítězné euforii a zčásti z pomstychtivosti vtáhli za městské hradby, je dobře známý. Bojovníci ukrytí v dřevěném těle v noci otevřeli brány města navrátivším se řeckým bojovníkům a Troja padla.

The fall of Trojan - Scene of the Trojan War by Jean Maublanc
Troja • Autor: Corbis via Getty Images

Snad tedy jen upřesnění – podle některých historiků nebyl trojský kůň ve skutečnosti socha, ale velké beranidlo s koňskou hlavou. A trojský příběh nám přinesl ještě jednu metaforu – Kassandru, člověka, jehož varováním nikdo nevěří a všichni nad ním mávají blahosklonně rukou, až je pozdě.

Dreyfusova aféra

Politický skandál, který trval v letech 1894–1906, otřásl Francií a změnil ji i svět. A také dodal světu symbol nespravedlnosti. Armádní důstojník židovského původu Alfred Dreyfus byl na základě falešných důkazů dvakrát odsouzen za velezradu, strávil pět let na Ďábelském ostrově, nakonec byl osvobozen a rehabilitován. Vedení armády i vrcholní politici už od počátku vyšetřování věděli, že Dreyfus není tím, kdo vyzradil vojenská tajemství Německu, přesto z politických důvodů manipulovali soudy.

Dreyfus In Prison
Alfred Dreyfus • Autor: Getty Images

Aféra nesla mnoho znaků známých i dnes. Antisemitismus, ve francouzské společnosti přítomný i předtím, povýšila na akceptovatelný postoj. Zároveň ale posílila republikány na úkor nacionalistů a monarchistů. V každém případě rozštěpila Francii na dvě části a hádky o důstojníkově vině či nevině rozdělovaly rodiny a přátelství. Jedním z reportérů, přítomných soudnímu jednání, byl i Theodor Herzl. Znechucený protižidovskou hysterií se utvrdil v tom, že Židé potřebují vlastní stát – a sionistické hnutí bylo definitivně na světě.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte