Uvítání turistů v Nepálu vypadá jinak, než by si člověk u oficiálně nejchudší země světa uprostřed občanské války představoval. „Pane, chcete hotel? Vím o čistém, levném, s horkou sprchou,“ lákají na stanici v Káthmándú americky znějící angličtinou naháněči cizince vystupující z dálkových autobusů od indických hranic. „Nepál je krásná a bezpečná země, sám uvidíte.“ Ve čtvrti Thamel, kam poté obvykle zamíří přivolané taxi, se návštěvníci ocitají spíš v Mnichově než v jižní Asii. Supermarkety, luxusní pekárny, kluby, vytříbené restaurace s cenami, které si může dovolit každý, kdo vydělává od Turecka na západ. Ulici plní hluk všudypřítomných motorek a Bob Marley z reproduktorů. Na každých dvaceti metrech je turistická kancelář nabízející výlety pod Mount Everest či túru kolem Annapurny. Náhle se zjevuje policejní dodávka, vyskáče několik policajtů a po chvíli s drsnými kopanci a ranami pěstmi do hlavy cpou do auta nějakého mládence. Kdo to je? Že by jeden z rudých rebelů, kteří terorem ovládli provincie a teď pomalu utahují smyčku strachu i kolem hlavního města? Ne. „Navečeřel se a nezaplatil,“ vysvětluje zatčení jeden z přihlížejících.
Podle oficiálních nepálských údajů jdou příjmy z turistiky po předloňském útlumu opět nahoru. Letos v březnu přijelo o šedesát procent víc turistů než ve stejný čas loni. To, jestli je Nepál skutečně nejchudší zemí světa, jak tvrdí statistiky OSN, není zcela důležité. Země osmitisícových hor je ale v současnosti zřejmě jediný kout světa, kde…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
