Ostrov bohatých dětí

Singapur je ostrov, a pokud náhodou nejedete po některém ze dvou dálničních mostů směrem z Malajsie, začíná cesta do tohoto asijského ráje na letišti. Už vstup do jeho haly dává leccos tušit. Uprostřed je orchidejová zahrada s jezírkem, o kus dál les pultíků s počítači a internetem zadarmo. Na rychlé projetí e-mailu a posledních novinových zpráv je tu automatem odměřeno patnáct minut, pak obrazovka zhasne a na řadě je další cestující. Návštěvník ze středu Evropy si rychle ověří, že ani v Singapuru není počítač vševědoucí, a dopřává si druhé kolo, byť jen do chvíle, kdy se střetne se zrakem opodál stojícího domorodce, který jako by dával najevo, že tohle se tady prostě nedělá. Naštěstí vzájemný úsměv první náznak civilizačního střetu rychle vyžehlí.

Slovan bratry neděsí

Na singapurské letištní hranici se stejně jako v Londýně či New Yorku stále víc bojí teroristů, od kulatého slovanského obličeje tady ale evidentně nikdo nic zlého nečeká, odbavení tedy probíhá okamžitě. Hned po něm se do návštěvníka opře vlhko a příjemných pětadvacet stupňů Celsia (to se přes rok moc nemění). U některého z řady kiosků s mapami a propagačními letáky každé singapurské čtvrti stačí naplnit si kapsy, opětovat široký úsměv a vykročit na nedaleké metro, první z divů singapurského ráje. Dává totiž odpověď na otázku, jak přežít v ostrovním městě, které nemá žádný obchvat, a podle evropských měřítek tu přitom každý disponuje dostatkem peněz na vlastní auto. Ostrov má nějakých…