S režisérem Lukášem Přibylem o zapomenutých transportech
 

Lukáš Přibyl
Lukáš Přibyl • Autor: ČTK

Lukáš Přibyl
Lukáš Přibyl • Autor: ČTK
Lukáš Přibyl (*1973) studoval politologii a blízkovýchodní studia na Brandeis University ve Walthamu u Bostonu (absolvoval stáž na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě), dále mezinárodní vztahy na Columbia University v New Yorku, historii na CEU v Budapešti a židovskou filozofii ve Stockholmu.
V USA pracoval na projektech z oblasti politologie, v Čechách publikoval práce o dějinách českých Židů a podílel se na výstavách v Židovském muzeu v Praze.
Sérii svých čtyř celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty o téměř neznámých koncentračních táborech zakončil filmem Do Polska, který měl světovou premiéru na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět 2009. Projekce filmu je také součástí projektu Příběhy bezpráví společnosti Člověk v tísni, který mladým lidem přibližuje nedávné dějiny československého státu. Akce pořádaná ve spolupráci s Nadací Forum 2000 je zároveň doprovodným programem mezinárodní Konference k osudu majetku obětí holocaustu, která se koná ve dnech 26. až 30. června v Praze.

(On-line rozhovorhodinový,je tedy časově ohraničen, proto výběr dotazů a také rozsah odpovědí je na dotazované osobnosti. Rozhovory podléhají pravidlům diskusního fóra uvedeným v obchodních podmínkách. Vámi vložené dotazy se zobrazí s malým časovým zpožděním.)

:19Eliška Muchová
Je tedy filmem Do Polska série filmových dokumentů o zapomenutých transportech uzavřena, nebo budete pokračovat?
13:51Lukáš Přibyl
Dobrý den. Ano, série je uzavřena. Chtěl jsem vyprávět příběhy lidí, kteří přežili „zapomenutá“ místa a popsat neznámou stránku holokaustu. Snad se to povedlo. Nedokážu ale vyprávět příběhy lidí, kteří už nežijí, potřebuji ten kontakt s nimi – a bohužel, ten počet osob, které tu ještě jsou a zažili holokaust, se neustále snižuje. Takže další film ze série Zapomenuté transporty už neplánuji, bude to kdyžtak jiné téma.

:40David Holzmann
Vaše dokumenty zcela jistě oslovili jak pamětníky, tak samotné aktéry, ale bylo vaším záměrem určitou formou zpracování oslovit i mladou generaci?
13:53Lukáš Přibyl
Určitě. Proto v mých filmech není komentář, ani záběry pochodujících nacistů s loučemi nebo Hitlera, ani mapy a přehršel fakt o tom, kde kolik zahynulo lidí. Chtěl jsem hlavně vyprávět příběhy lidí, kteří to přežili, a jak. Myslím, že jen tak se lze s těmi lidmi lépe identifikovat a pochopit jejich situaci. Tklivý výčet mrtvých podpořený smutnou hudbou mnoho mladých neosloví. Mladí lidé tvoří vlastně nejvděčnější publikum mých filmů, diskuze s nimi jsou také nejzajímavější - protože ty filmy nevnímají jako vzdělávací pořad, ale neuvěřitelně dramatické, dobrodružné příběhy o životě, lásce, smrti, útěcích, boji. Myslím, že ty filmy působí hlavně na mladé dokazují i hlasování diváků a divácké ceny, třeba právě na festivalu Jeden svět.

:55L. Peterka
Je zmíněno to, že lidé vymýšleli až neuvěřitelné strategie, aby to celé utrpení přežili - v příbězích lidí, o nichž vaše dokumenty pojednávají jste se setkal s vzájemným si pomáháním, nebo ti lidé spíše raději jednali samostatně, každý jednotlivě? Uzavírali se pak to skupin třeba podle národnosti a vyznání?
13:56Lukáš Přibyl
V každé situaci fungovalo něco jiného, proto je každý můj film zaměřený na jiný model, jinou strategii přežívání. Když jsou lidi uvrženi do neznámého prostředí, tak se přirozeně shlukují s těmi, které znají (přátelé, bývalí sousedé, lidi ze stejného města, země, atd.). Proto se ulicím v rižském ghettu přezdívalo Pražská, Brněnská, Frankfurtská. Postupem času, jak se lidi poznávají, se ale tyto rozdíly stírají. Je to opravdu moc komplikovaná otázka a odpověď na ni by zabrala celou hodinu, ale snad na Váš dotaz odpovídají ty filmy, tam se o tomto hodně mluví. Krátce snad: pokud nejde vyloženě o život a lidi si mají jak pomoci, tak si většinou pomáhají. Ale čím jsou podmínky horší, tím víc se projevuje instinkt vlastního přežití, samozřejmě. Když nemůžete pomoci ani sobě, na ostatní už myslíte méně.

:56I. Drahoňová
Přinesla vám ta práce na dokumentech o transportech více odpovědí nebo otázek?
Jak na Vás finální „produkty“ působí jako na autora (nyní s odstupem) a jak jako na zainteresovaného (ve spojení s vašimi předky)?
Děkuji za odpovědi.
13:58Lukáš Přibyl
Holokaust podle mého vlastně nenabízí žádné odpovědi, jen další a další otázky, na které musíme hledat vlastní odpovědi, přestože žádná jediná a definitivní odpověď asi neexistuje. To je ale vlastně ten důvod, proč se na to nedá zapomenout.
Jinak já ten odstup vlastně ještě nemám, protože se všemi aktéry filmů, kteří ještě žijí, jsem stále v kontaktu, je to pro mě v tomto ohledu „živé téma“, stejně tak ty filmy. Předky samotné já moc neřeším, mě zajímají hlavně živí lidé – a ti, kteří vyprávějí ve filmech, mi toho dali strašně moc, poznat je byla úžasná zkušenost a škola.

:33Bartoňová Š.
Dobrý den a srdečně zdravím.
Lidé, kteří vypovídají ve Vašich filmech, působí naprosto nezlomeně, optimisticky, pozitivně a na svůj věk neobyčejně vitálně, navzdory tomu, co prožili. Máte pro to nějaké vysvětlení?
Chystáte také knižní variantu Vašich filmů?
14:03Lukáš Přibyl
Dobrý den. Bez optimismu se dá jen těžko přežít (první je samozřejmě štěstí, ale optimismus a vůle žít jsou hned na druhém místě). Štěstí je vždycky rozhodující. Ti lidé mají skutečně v sobě neuvěřitelnou energii. Myslím, že je to proto, že se hlavně dívají dopředu (proto také většina z nich o své minulosti nikdy nemluvila)a řeší problémy tak jak přicházejí. Taky dobře vědí, že všechno je relativní, a že když nejde o život, nejde o tolik. O knize přemýšlím, ale mám ještě tolik práce s filmy, že jsem se k tomu přemýšlení pořádně nedostal. Taky bych si od tohoto tématu rád alespoň na chvilku odpočinul.

:17R. Weiss
Co bylo prvotním impulsem k práci na dokumentech o obětích nacismu? Kde jste se setkal s největší ochotou ke spolupráci, kde bylo třeba překonat nečekané překážky?
14:10Lukáš Přibyl
Prvním impulsem asi bylo, že jsem mezi těmi lidmi do jisté míry vyrostl a vždycky mě fascinovali, protože byli jiní, než ostatní lidé. Ty jejich životní zkušenosti byly opravdu historií 20. století v kostce a cítil jsem, že ty jejich příběhy je nutné zaznamenat, dokud tu ti lidé jsou. Přesvědčit je, aby mluvili, bylo ale hodně těžké, stejně jako vůbec najít ty, kteří ta „zapomenutá“ deportační místa přežili. V těch filmech také nejsou žádné dohrávané nebo současné záběry, komentář, apod., jen autentické, dobové materiály přesně se pojící s tím, o čem ti lidé mluví, takže dohledat je trvalo ta léta, co jsem na tom pracoval. Ale vůbec nejtěžší bylo sehnat peníze, protože film je drahý koníček a když chcete, jako nefilmař, bez jakékoli filmové zkušenosti, natočit čtyři celovečerní filmy na tak „profláklé“ a „neprodejné“ téma, jako je holokaust, jen s tvrzením, že to chcete udělat trochu „jinak“, nikdo se s vámi moc nebaví, natož, aby vám pomohl.

:18Jirka z Brna
Vaše dokumenty jsou oceňovány a myslím zaslouženě sklízí úspěch - nedovedlo Vás to k pokušení natočit i hraný film? Třeba i s podobnou tématikou?
14:13Lukáš Přibyl
Děkuji. Nevím, jestli bych si na hraný film troufl, přeci jen je to něco jiného, než dokument. Ale vlastně proč ne. Přiznám se, že si teď tak rekreačně píšu scénář komedie, tak třeba jednou. Ale tématika by byla/bude jiná.

:14Pelant R.
Vaše dokumenty se budou promítat i na školách a tak se chci zeptat, zda se školních debat a diskusí zúčastníte i vy sám osobně?
14:18Lukáš Přibyl
Ano. A moc rád. Děti a mladí lidé vůbec reagují na ty filmy nejlépe a nejotevřeněji. Nevím, možná je to i nedostatkem informací, takže to berou jen jako dobrodružný příběh, ale už jsem byl na pár, i pro mě, opravdu objevných diskuzích, protože mají jiný úhel pohledu. Jen se přiznám, že mě v některých případech trochu děsí někteří učitelé, míra jejich rasismu (ani ne tak proti Židům, těch je tu tak málo, že nevadí, navíc dostávají ty Nobelovy ceny a tak..), ale proti Romům, přistěhovalcům, apod. Potkal jsem i pár krásných vyjímek, ale všeobecně jsem úrovní českého učitelstva trochu zklamaný.

:17Eva Rosecká
Dobrý den.
Lukáši, jste poměrně mladý člověk, bylo Vám to při sbírání pokladů a následně pak při tvorbě filmů spíše naobtíž nebo byli pamětníci spíše rádi, že to zajímá i mladou generaci?
14:26Lukáš Přibyl
Dobrý den. Myslím, že na věku vlastně nezáleží, důležité je, aby ti lidé viděli, že Vám zaleží na nich jako lidech, že Vás skutečně zajímají, že jste nepřišel jen za senzací, vysát z nich tu pokud možno nejtraumatičtější a nejdojemnější historku a pár slz, a pak si to dát do filmu. Jak už jsem napsal, přesvědčit ty lidi byl dlouhodobý proces, oni ty své vzpomínky většinou nesdíleli ani s vlastními dětmi, takže se s nimi skutečně musíte spřátelit, ne jen přijít, natočit, říct „děkuji“ a navždy odejít. Já jsem prakticky se všemi z nich stále ve styku. Oni to opravdu většinou chtějí říct, jen nevěděli jak, kdy a komu, protože je to tak těžké. Takže trpělivost je asi nejdůležitějí. A ochota poslouchat - jste tam kvůli nim, ne oni pro mě.

:23Dan H.
Jste více politologem nebo režisérem? Jak se tyhle dvě profese doplňují, jak moc se prolínají a která má vaší prioritu?
14:35Lukáš Přibyl
Podle toho, na čem právě pracuji. Priorita závisí na okamžiku. Oboje se snažím dělat co nejlépe, což neznamená, že v tom zároveň nejsem amatérem. V oblasti politologie, mezinárodních vztahů, historie, apod. mám alespoň nějaké vzdělání, v oblasti filmu žádné formální, tak to musím nahrazovat nasazením. Myslím ale, že vše se doplňuje se vším, čím širší rozhled máte, tím lépe se pak věci dělají v jakémkoli oboru. Někde jsem to říkal: Politologie se vlastně taky zabývá člověkem (který mě zajímá nejvíc), jen to jeho konání analyzuje a vyvodí z toho nějaké obecné závěry (já nevím, teorie her, například - což pak už je i ekonomie, atd. atd.) - ale ten jednotlivec se postupně vytrácí, proto jsem si taky zvolil film, kde jednotlivec hraje prim.

:45Wiki
Potřeboval jste při komunikaci s oněmi pamětníky překladatele a nebo jste se domlouvali společným jazykem?
14:46Lukáš Přibyl
Až na estonštinu, na kterou jsem potřeboval tlumočníka, jsem to nějak lámaně zvládl sám. Hlavními jazyky naštěstí byly čeština, angličtina, ruština, němčina, hebrejština. Ve filmu jsem se pak rozhodl používat jen první tři (s drobnými vyjímkami v němčině), protože jinak to začínalo být opravdu komplikované s titulky, apod. Takže jsem otázky většinou kladl takovou hatmatilkou, ale naštěstí mi rozuměli.

:45Libor Kufaj
Za to co děláte vám patří dík.
Jak se na svou práci díváte v kontextu stále více se rozšiřujícího neonacismu, extremismu, nacionalismu a terorismu?
14:58Lukáš Přibyl
Díky. Extremismu se samozřejmě bojím, ale myslím, že vlastně ten násilný, skinheadský je možná méně nebezpečný než takový ten plíživý, relativizující. Na tom se podílejí média, politici, atd. Když slyším sousloví „řešení romské otázky“, což už používají všichni od ČTK po politiky napříč spektrem, vstávají mi vlasy na hlavě. My jsme úplně přijali nacistický slovník. Já vnímám Romy jako své spoluobčany, ne jako otázku. Když se podíváte na oranžové knihy ČSSD, jediná nese titul „prolematika“ (problém). My máme Ministerstvo zahraničních věcí, ne problematiky, to slovo se objeví jen v souvislosti s Romy, protože voliči na to slyší (dokumentu samotnému není co vytknout, podotýkám, ale průměrný volič si těch x stránek nepřečte). Když pan prezident říká, že v Letech u Písku byl jen pracovní tábor, ne koncentrák, má svým způsobem pravdu. Tak jsme cikány učili trochu pracovat, no a co. Ale jsou pracovní tábory s devadesátiprocentní úmrtností a koncentráky s téměř nulovou. Rozhodující je, kolik utrpení a smrti způsobily. Navíc média tyhle hlášky přebírají a tím ještě více rozmělňují tyhle termíny. Pan Paroubek nemá pravdu, když říká, že nikde jinde se neházejí vajíčka (třeba na představitele BNP ve Velké Británii), a i když s formou protestu nesouhlasím, za fašisty bych ty lidi neoznačoval. Devalvuje to ten termín. Pak, když se řekne fašista, lidi si představí středoškoláka s platem vajec..

:33Magda
Čím myslíte, že jste si nejvíce získal důvěru lidí, o nichž jste chtěl slyšet jejich příběh? Zvláště u natáčení prvního filmu. Chybí Vám ve filmech nějaký příběh, který byste opravdu chtěl vyprávět, ale svolení jste nakonec nedostal?
15:00Lukáš Přibyl
Začíná mi docházet čas, ale zbývající otázky rád zodpovím, můj e-mail je v redakci.

Trpělivost. Ne, nakonec jsem přesvědčil všechny, jen v několika málo případech jsem sice svolení získal, ale v těch pár dnech „mezi“ ti lidé zemřeli.

:44E. Frey
Ve vašem portfoliu vzdělání zcela chybí vysoká škola v Česku - proč?
14:41Lukáš Přibyl
Nechybí. Dělám si tu doktorát. Ale myslím, že je dobré se podívat do světa, pokud to jde, člověk je bez závazků a může se volně přesunovat, což se stálou prací, atd. jde už méně dohromady. Ale kdybych nechtěl být v Čechách, nevracel bych se a zůstal v Americe, kde by pro mě bylo rozhodně jednodušší se uplatnit. Ale jsem tady, což snad odpovídá na Váš dotaz.

:37Karolína Urbanová
Držel jste se při natáčení určitého režisérského vzoru a jeho způsobu práce, nebo jste se snažil o syntézu více přístupů?
15:07Lukáš Přibyl
Vzorů mám mnoho, pracuji vlastním způsobem. Vzhledem k věku vypovídajících už prostě není možné letět s devadesátiletým pánem z Austrálie do Polska a natočit s ním něco „vizuálně invenčního“, proto jsem se rozhodl pro co největší minimalismus, návrat k takovému „klasickému“ dokumentu, ale doslova. Žádné dotáčky, žádný komentář, jen mluvící hlavy a obraz.

:52Michal Lebduška
Dobrý den, viděl jsem 3 díly Zapomenutých transportů a překvapilo mě, že žádný ze svědků při výpovědi nepláče. Jak si to vysvětlujete?
15:30Lukáš Přibyl
V mých filmech lidi nepláčou. Pláčou pouze lidé, kteří už svůj příběh dříve vyprávěli. Čím častěji své vzpomínky sdělujete, tím více se nad sebou můžete rozlítostnit, protože už od svého příběhu máte odstup, vidíte ho z perspektivy. Když vyprávíte poprvé, je tak těžké tu skořápku šedesátiletého mlčení rozbít, že na slzy nemáte sílu.

:39T. Pleva
Co chtlělo nejvíce energie a času - námět, samotný výzkum, scénář, nebo pozice režiséra?
15:10Lukáš Přibyl
Výzkum a samotné přesvědčování a natáčení svědků určitě zabralo nejvíce času, pak čas ve střižně, protože sestříhat z celkem 270 hodin interview těch šest hodin nějaký čas zabere. I když jsem se snažil mít to co nejvíce připravené, měl jsem už udělané transkripty, atd. Na dalším místě je pak shánění peněz, myslím že na každých pět dolarů jsem napsal stránku nějakého dopisu.

:51Radek Žurek
Jak přijali vaše snímky diváci z Česka a jak ti v zahraničí? Slýchávám, že např. Američané jsou k tomuto tématu daleko otevřenější a o holocaustu vědí mnohem více než česká omladina…
15:03Lukáš Přibyl
Máte bohužel pravdu, ale mladí Češi jsou otevření a zvídaví, spíše se staršími je trochu problém.. je to poznat na diskuzích. Zeptám se, jestli jsou otázky. Nejsou. Pak vyjdu ze sálu a stojí tam fronta lidí, kteří se chtějí na něco zeptat, ale soukromě, protože před ostatními se stydí, a pak tam stojíme hodinu a půl. V Americe se zvedne les rukou, lidi se méně bojí zeptat, projevit názor.

:34Petr Němček
Komu nejvíce vděčíte za zdárnou realizaci svého projektu (kromě sponzorů)?
Které současné společenské téma vás nejvíce zajímá?
15:15Lukáš Přibyl
Budu stručný: Sestře a rodičům. Pak několika dobrým přátelům, kteří stejně jako sestra a rodiče sponzorovali film, pak Vláďovi Barákovi, střihačovi, který na tom se mnou po sestře trávil nejvíce času, pak sestře za produkci a pak velké spoustě dobrých a nadšených lidí.
Reklama
Reklama

Současných témat mám mnoho, ale obávám se, že už nemám čas detailně odpovědět, tak se moc omlouvám.

:37Lukáš Požárek
Setkal jste se při pátrání po pamětnícícjh někdy i se samotnými dozorci?
15:01Lukáš Přibyl
Ano. Řadu jsem i natočil.

:42M. Š.
Jak moc využívá současný dokumentarista pro svou práci i pro následnou propagaci své tvorby médium jako je internet?
15:23Lukáš Přibyl
Bohužel, ač si uvědomuji ten neuvěřitelný potenciál, který internet skýtá, využívám jej daleko méně, než bych měl. Jednak na to nemám technické znalosti, ale ty se naučím, ale prostě mi na to, vzhledem k tomu, že si většinu věcí dělám sám a toto je pro mě relativně neznámá oblast, takže mi věci trvají déle, nezbývá čas. Teď ale, když jsou filmy konečně hotovy, chci se tomu začít více věnovat. To je, co se týče propagace. Internet je samozřejmě úžasný pro vyhledávání informací. Když jsem začínal s výzkumem, objednával jsem si tel. seznamy poštou a pak volal lidem, dnes jsou všechny na netu. Strašně to šetří čas, peníze (Skype místo normálního telefonu), energii. Dneska jsem už vlastně na počítači nepřetržitě. Ale musím opravdu začít více využívat možností filmy propagovat, od twitteru po indexování stránek.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte