S Jiřím Hudečkem o české podnikavosti
Diskutovat na téma podnikavosti a zručnosti českého člověka jste mohli s Jiřím Hudečkem, ředitelem Jihomoravského inovačního centra.
Jiří Hudeček
Jiří Hudeček vystudoval Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity v Brně, podnikal v oblastech investičního developmentu, poradenství pro malé a střední podniky, u společnosti GE Capital Bank působil jako analytik obchodního oddělení, následně byl zaměstnán u společnosti LKW Walter ve Vídni na manažerské pozici a věnoval se poradenství pro MSP v oblastech mezinárodní logistiky a dopravy.
V roce 2003 byl pověřen vytvořením Jihomoravského inovačního centra, kde působí dodnes.
Je ženatý a má 3 děti.
(Zdroj: JIC).
On-line rozhovor navazuje na cyklus diskusí pořádaných Masarykovou univerzitou, Divadlem Husa na provázku a občanským sdružením DIALOG centrum, o.s. pod názvem „KABINET HAVEL - Úsvit v Čechách“, který je věnován reflexi současné české společnosti u příležitosti dvacátého výročí listopadových událostí roku 1989 a poběží od listopadu 2008 do listopadu 2009. Cyklus začal 8. listopadu 2008 diskusí „Prolog s Václavem Havlem“. Více na www.usvitvcechach.cz.
(On-line rozhovor je hodinový, je tedy časově ohraničen, proto výběr dotazů a také rozsah odpovědí je na odpovídajícím. Rozhovory podléhají pravidlům diskusního fóra uvedeným v obchodních podmínkách.)
pokud mám podnikatelský plán, je lepší s realizací počkat až krize odezní? Ať již kvůli zafinancování, či těžké predikci vývoje na trhu?
Obchod na „západ“ byl velmi konkurenční a tam se procenta pohyboval cca kolem 10%.
I zde však platí pravidla nabídky a poptávky. Jestliže jste vezl vlastní náklad např. na Sicilii a chcete vytížit zpět tak je velmi malá šance získat na místě náklad zpět do ČR. Jestliže se o Vás sepdička dozví a Vy nechcete jet zadarmo, tak je určitě relativně ve výhodnější pozici než Vy, který tam již žádný náklad neseženete. V určitý okamžik však i ta spedička musí ten náklad naložit a odvést, pak se karta obrací.
Jiná situace byla např. u přeprav do Ruska, kdy tato procenta byla podstatně vyšší, to ale bylo dáno především tím, že po cestě nezmizelo jenom zboží z kamionu, ale velmi často celý kamion i se šoférem!
Obecně platí, že dlouhodobě musí být ten vztah vyrovnaný, jinak se spedickou, která Vás vždycky odře příště již asi nepojedete a opačně, pokud cítíte, že si můžete cenu nadsadit, protože v oblasti nakládky jste široko jediný, tak ani Vy to nemůžete přestřelit..
Jaká je spolupráce firem se školami?
Co se spolupráce firem a škol týče, tak nejprve je potřeba nastavit srozumitelný rámec pro tuto spolupráci, aby všichni zúčastnění věděli pro koho za co a s kým co dělají a ne, aby se jenom vytěžovali přístroje a studenti což je levné pro firmu a výhodné pro pana profesora. Takže jasná pravidla. Dále je pak potřeba tuto spolupráci podnítit a to na obou stranách. Dnes je systém v ČR nastaven tak, že školy bez spolupráce s průmyslem jen těžko dosáhnout na granty a dotace, což správné. A v konečném důsledku to však je o lidech samotných, protože firma čeká dodávku / výzkum v určitém termínu a kvalitě a je jí celkem jedno, že teď je zkouškové nebo jsou prázdniny. Toto si musejí uvědomit především akademičtí pracovníci. Věřím, že doba, kdy podnikání bylo pro akademického pracovníka něco jako sestup do druhé ligy je již dávno pryč.
My v této věci spouštíme pilotní projekt Inovačních voucherů, který má za cíl zvýšit zájem o spolupráci firem a univerzit.
O kom raději nemluvit, tak to si otevřete dnešní noviny a čtěte.
Realita je však taková, že cena pracovní síl v ČR neustále roste a poroste i v budoucnu a logicky tak bude docházet k tomu, že továrny budou odcházet jinam, za levnější pracovní sílou. Dodavatelé automobilového průmyslu by se měli snažit vyvíjet vlastní produkty, inovovat a především tyto inovace chránit ať již formou patentů či neustálého dalšího vývoje těchto produktů. Do budoucna by tak měli daleko více žít z poskytování know how a prodejů licencí, než jen ze samotné výroby. Cesta to však není jednoduchá a hlavně není lehká. Naštěstí v této věci i náš stát vyvíjí celkem rozumnou politiku, takže věřím, že se to může podařit.
Co se týče výše zmíněných oborů a orientace na ně tak zajisté ano, orientovat se ně a podporovat je. I však toto chce svůj čas a hlavně strategii, která bude postupně naplňována. Věřím, že příkladem pro ostatní regiony takové dlouhodobé koncepce může být naše Regionální inovační strategie, která je volně na webu k dispozici. Je potřeba ale zdůraznit, že ne každé město je dostatečně velké co do nutné kritické masy a co do počtu univerzit, počtu studentů a spektra oborů, které jsou vzájemně synergické.
Takto vypadal rozumný podnikatel za první republiky, před dvaceti lety a vypadá tak i dnes. Jestli tenkrát nosil buřinku a vestu s hodinkami, nebo fialové sáčko s bílými ponožkami a dnes nosí oblek třeba od Blažka je opravdu jedno.
růst díváte Vy?
Druhý úhel pohledu je daňově finanční, kdy u nás být mecenášem je daňově drahé jak pro dárce tak pro obdarovaného. Zjednodušeně se dá říci, že ze zdaněných peněz poskytnu dar a tento dar je následně znovu zdaněn. (Bavíme se o částkách v milionech korun ne o desítkách tisíc) Za takové situace je motivace přirozeně velmi nízká.
Mají Češi kupovat české výrobky? Nevzdáváme se příliš neuváženě klasických a tradičních produkcí českých výrobků? Podílí se vaše inovační centrum nějak konkrétně na pomoci při záchraně tradičních českých značek?
Děkuji za odpovědi.
Co se týče toho, zda mají Češi kupovat české výrobky je opravdu věcí zákazníka, jeho vkusu a kvality daného výrobku. Populistická prohlášení o tom, že kupováním českých výrobků podpoříme českou ekonomiku jsou nesmysly, jelikož ti stejní pánové nám tvrdí, že 80% výrobků jde na export a pak se ptám, jaký to bude mít faktický dopad, když se zvýší domácí spotřeba na 21%? Ve světle těchto fakt musíme být vděční paní Merkleové, která vyslyšela hlasy lidu a zavedla šrotovné (přesně v duchu podporujme naše výrobce) a Škodovka tak zase jeden na 100% a nabírá zaměstnance.
K Vaší otázce záchrany tradičních českých značek mohu říci jen to, že my se spíše snažíme stát u zrodu nových českých značek, zda jednou budou tradiční, to ukáže čas.
Dle mého názoru je to skvělý způsob obživi. Pracovat tzv. sám na sebe.
Zmiňovat se o tom, že je lepší psát o úspěších českých podnikatelů a nikoliv jen o tom, že „podnikatelé“ Pitr, Krejčíř nebo Mrázek zase něco vyvedli, asi nemá smysl, ale je docela možné, že i toto opravdu může nějakou roli sehrát (při zvažování zda začít podnikat či ne).
Kapitolou samou pro sebe jsou daně a legislativa, které podnikatele ovlivňuji daleko nejvíce a tam je opravdu hodně co řešit. Tvrdím a nejsem sám, že jestliže budou nízké daně a jednoduchá legislativa, tak se nikomu nevyplatí mlžit a švindlovat a všichni na tom jenom vydělají. V konečném důsledku tak mladí lidé daleko spíš začnou podnikat, protože to neuvidí tak komplikovaně a nepřehledně.
Dopad bude obrovský, především s ohledem na naši hlavní misi a to je „podpora vzniku a rozvoje začínajících inovativních firem“. Jsme připraveni a máme vybudovány kapacity, které jsou schopny absorbovat velké množství nových začínajících firem. V rámci těchto velkých projektů bude vznikat velké množství takovýchto nových firem, které jsou právě předmětem našeho zájmu a snažení.
Jsem velmi rád, že tyto projekty v Brně vznikají. Nelze říci, že je to zásluha JIC (Jihomoravského inovačního centra), ale na druhou stranu lze říci, že tyto projekty by bez potřebné infrastruktury vzniknout nemohly. Infrastrukturou mám na mysli především inovační centra, inkubátory, centra pro transfer technologií na univerzitách, centrum pro mezinárodní mobilitu, vzájemná komunikace mezi univerzitami a spolupráce mezi městem a krajem. Toto všechno jsou výstupy, které byly definovány v Regionální inovační strategii JMK (RIS) v roce 2002 a JIC měl za úkol tuto strategii naplnit. V tomto smyslu si troufám tvrdit, že RIS byl základem pro vznik takovýchto projektů a bez nich by celá strategie ztrácela smysl.
Nárůstu konkurence se nebojíme a kolegové z ostatních inkubátorů a inovačních center by jistě potvrdili, že celou dobu se snažíme informace sdílet a pomáháme vzniku podobných aktivit nejen v ČR. Je potřeba si uvědomit, že naším cílem není stáhnout do Brna vše co je možné a u toho zničit konkurenci. Brno a jeho výzkumný, vývojový a aplikační potenciál nemůže a nebude nikdy fungovat bez inovačních center a inkubátorů ve Zlíně, Olomouci, Praze, Ostravě, Liberci…, Vídni …Z těchto důvodů vznik „konkurence“ vítáme a těšíme se na spolupráci.
Pokud vím, tak ve všech lokalitách, které uvádíte, tak inkubátory existují.
JIC mimo JMK expandovat nehodlá.
V rámci JMK budujeme síť center, aby technologičtí podnikatelé dosáhli na naši podporu efektivněji.
V roce 1948 se k moci dostali v lepším případě naivkové, kteří tomu v té době idey socialismu ještě věřili a na ty se asi dnes těžko zlobit, nikdo nevíme, jak bychom se po osvobození rudou armádou chovali my. Bohužel se však k moci dostali především lemplové a prospěcháři a ti se zasloužili o to, že každý šikovný, tvořivý a přemýšlivý člověk byl pro ně nebezpečím a tak je systematicky likvidovali. To, že zpřetrhali po generace budované vazby, rozprášili majetky, které byly po léta zvelebovány a sloužily k dalšímu rozvoji podnikání, je prostě fakt. Že podnikání bylo oficiálně zakázáno a sankcionováno je také fakt.
To, že se lidé v porevoluční euforii pustili do podnikání je ocenění hodné a zaslouží si náš respekt. Nikdo si dnes již neumí představit, jaké to bylo, když se na začátku privatizace „zhaslo“ a historky a osudy tehdejších podnikatelů z tehdejší doby dnes působí spíše jako fikce než realita.
Takže i na základě shora uvedeného si myslím, že komunisti opravdu poničili co se dalo a to i ve smyslu podnikavosti a podnikání. Naštěstí v srdcích spousty podnikatelů je stále jejich děda nebo táta, který měl malou fabriku, nebo byl jen živnostník, ale těšil se všeobecnému respektu od svých blízkých a známých a podnikání jim nepřinášelo jen obživu, ale i radost, zadostiučinění a uznání. Jejich vnuci a děti na toto i přes komunistickou přetržku dokázali navázat jdou tak v jejich šlépějích.
„V rámci JMK budujeme síť center, aby technologičtí podnikatelé dosáhli na naši podporu efektivněji.“
Jak vypadá taková podpora technologických podnikatelů?
Jen velmi stručně k Vaší druhé otázce. Vedle tzv. tvrdé infrastruktury čímž rozumíme především prostory se zvýhodněným nájmem. Tak daleko významnější je tzv. měkká infrastruktura (na kterou dosáhnete i při nájmu 1m2). Sem patří poradenství (např. strategie, marketing, finance, ochrana duševního vlastnictví….), finance pro začínající firmy, které poskytujeme prostřednictvím naších fondů (fond mikropůjček, patentový a licenční fond), pomáháme s hledáním soukromých investorů, strategických partnerů a v neposlední řadě přes naše „sítě“ (network je si výstižnější) kontakty na univerzity, studenty, firmy…více najdete případě zájmu na našem webu.
Co když se svým projektem (inovací) neuspěje?
Ještě rád bych jednou zdůraznil, že neuspění s podnikatelským záměrem není žádná ostuda. I takto získané zkušenosti jsou velmi cenné a dotyčný si je s sebou nese dál a příště může být úspěšnější, nebo mít jen trošku více štěstí.
Když jsme začínali, tak jsme opravdu byli jen pár týdnů nebo měsíců náskoku před firmami, které k nám tehdy přišly pro radu.
pokud mladý člověk jako já by měl chuť začít podnikat, kde by podle Vás měl hledat informace jak začít s podnikáním, informace, které by mi pomohli k výběru vhodného podnikatelského plánu atd…
V okamžiku kdy takový nápad máte, tak přijďte klidně k nám a pobavíme se o tom. Až v tento okamžik se má smysl ptát kde hledat peníze, případně pomoc.
Co se počtu zaměstnankyň u nás týče tak viz náš web, ale tuším, že mají většinu.