S Jiřím Hudečkem o české podnikavosti

Asi máte na mysli nový kampus MU v Bohunicích, ICRC (Mezinárodního centrum klinického výzkumu) při fakultní nemocnici u sv. Anny a projekt CEITEC (Středoevropský technologický institut).
Dopad bude obrovský, především s ohledem na naši hlavní misi a to je „podpora vzniku a rozvoje začínajících inovativních firem“. Jsme připraveni a máme vybudovány kapacity, které jsou schopny absorbovat velké množství nových začínajících firem. V rámci těchto velkých projektů bude vznikat velké množství takovýchto nových firem, které jsou právě předmětem našeho zájmu a snažení.
Jsem velmi rád, že tyto projekty v Brně vznikají. Nelze říci, že je to zásluha JIC (Jihomoravského inovačního centra), ale na druhou stranu lze říci, že tyto projekty by bez potřebné infrastruktury vzniknout nemohly. Infrastrukturou mám na mysli především inovační centra, inkubátory, centra pro transfer technologií na univerzitách, centrum pro mezinárodní mobilitu, vzájemná komunikace mezi univerzitami a spolupráce mezi městem a krajem. Toto všechno jsou výstupy, které byly definovány v Regionální inovační strategii JMK (RIS) v roce 2002 a JIC měl za úkol tuto strategii naplnit. V tomto smyslu si troufám tvrdit, že RIS byl základem pro vznik takovýchto projektů a bez nich by celá strategie ztrácela smysl.
Nárůstu konkurence se nebojíme a kolegové z ostatních inkubátorů a inovačních center by jistě potvrdili, že celou dobu se snažíme informace sdílet a pomáháme vzniku podobných aktivit nejen v ČR. Je potřeba si uvědomit, že naším cílem není stáhnout do Brna vše co je možné a u toho zničit konkurenci. Brno a jeho výzkumný, vývojový a aplikační potenciál nemůže a nebude nikdy fungovat bez inovačních center a inkubátorů ve Zlíně, Olomouci, Praze, Ostravě, Liberci…, Vídni …Z těchto důvodů vznik „konkurence“ vítáme a těšíme se na spolupráci.
Pokud vím, tak ve všech lokalitách, které uvádíte, tak inkubátory existují.
JIC mimo JMK expandovat nehodlá.
V rámci JMK budujeme síť center, aby technologičtí podnikatelé dosáhli na naši podporu efektivněji.

Faktem je, že komunisti kreativní a podnikatelskou třídu systematicky likvidovali Živnostníky, továrníky a sedláky zavírali, znárodňovali. Nechci se pouštět do žádných politických diskusí ale vzhledem k tomu co dnes prožíváme na politické scéně a jak je lidská paměť krátká, tak mi nedá než zkonstatovat fakta.
V roce 1948 se k moci dostali v lepším případě naivkové, kteří tomu v té době idey socialismu ještě věřili a na ty se asi dnes těžko zlobit, nikdo nevíme, jak bychom se po osvobození rudou armádou chovali my. Bohužel se však k moci dostali především lemplové a prospěcháři a ti se zasloužili o to, že každý šikovný, tvořivý a přemýšlivý člověk byl pro ně nebezpečím a tak je systematicky likvidovali. To, že zpřetrhali po generace budované vazby, rozprášili majetky, které byly po léta zvelebovány a sloužily k dalšímu rozvoji podnikání, je prostě fakt. Že podnikání bylo oficiálně zakázáno a sankcionováno je také fakt.
To, že se lidé v porevoluční euforii pustili do podnikání je ocenění hodné a zaslouží si náš respekt. Nikdo si dnes již neumí představit, jaké to bylo, když se na začátku privatizace „zhaslo“ a historky a osudy tehdejších podnikatelů z tehdejší doby dnes působí spíše jako fikce než realita.
Takže i na základě shora uvedeného si myslím, že komunisti opravdu poničili co se dalo a to i ve smyslu podnikavosti a podnikání. Naštěstí v srdcích spousty podnikatelů je stále jejich děda nebo táta, který měl malou fabriku, nebo byl jen živnostník, ale těšil se všeobecnému respektu od svých blízkých a známých a podnikání jim nepřinášelo jen obživu, ale i radost, zadostiučinění a uznání. Jejich vnuci a děti na toto i přes komunistickou přetržku dokázali navázat jdou tak v jejich šlépějích.

Budováním sítí máme na mysli to, že v rámci regionu JMK hledáme partnery ke kterým může podnikatel zajít „v místě svého bydliště“ a získá od proškoleného kolegy stejné informace jako u nás v Brně. Do budoucna si chceme i v určitých lokalitách pronajímat pro začínající technologické podnikatele komerční prostory a nabízet i tam zvýhodněné nájemné včetně všech našich služeb. Takže podnikatel se nebude muset stěhovat do Brna.
Jen velmi stručně k Vaší druhé otázce. Vedle tzv. tvrdé infrastruktury čímž rozumíme především prostory se zvýhodněným nájmem. Tak daleko významnější je tzv. měkká infrastruktura (na kterou dosáhnete i při nájmu 1m2). Sem patří poradenství (např. strategie, marketing, finance, ochrana duševního vlastnictví….), finance pro začínající firmy, které poskytujeme prostřednictvím naších fondů (fond mikropůjček, patentový a licenční fond), pomáháme s hledáním soukromých investorů, strategických partnerů a v neposlední řadě přes naše „sítě“ (network je si výstižnější) kontakty na univerzity, studenty, firmy…více najdete případě zájmu na našem webu.

Pobyt v inkubátoru je vždy prostřednictvím nájemní smlouvy časově omezen. S firmou po celou dobu inkubace aktivně pracujeme a jsem v kontaktu, takže případný neúspěch není žádným překvapením. Je-li k tomu důvod, tak může být inkubace prodloužena, což podléhá našemu schválení. Je-li však firma neúspěšná, nebo záměr nevychází, tak z inkubátoru může odejít (být odejita) i dříve než za 3 roky. Není to však žádná katastrofa nebo ostuda, vždy se snažíme i takovýto případ řešit rozumně, včas a s co možná nejmenšími škodami na všech stranách. I rada podnikání včas ukončit je cenná a je to součástí našich služeb.
Ještě rád bych jednou zdůraznil, že neuspění s podnikatelským záměrem není žádná ostuda. I takto získané zkušenosti jsou velmi cenné a dotyčný si je s sebou nese dál a příště může být úspěšnější, nebo mít jen trošku více štěstí.

Projekt JIC vznikl, ač je to k nevíře, u politiků na krajském úřadě a na magistrátě města Brna. Většina věcí funguje samozřejmě i v zahraničí a spoustu věcí jsme se tam i učili. To, že projekt JIC funguje jak funguje je, pevně věřím, výsledkem podnikavosti a s přispěním podnikatelského ducha všech lidí, kteří na JIC pracují. Bez toho, že k JIC bylo a je přistupováno jako k jakékoliv firmě, která se rozjíždí a musí bojovat o přežití, by to opravdu nešlo.
Když jsme začínali, tak jsme opravdu byli jen pár týdnů nebo měsíců náskoku před firmami, které k nám tehdy přišly pro radu.

Jednoznačně výzvou a výsledky naší práce beru jako důkaz, že jsme se jako region vydali správným směrem. Věřím, že JMK dík velkým projektům ICRC, CEITEC a dalších a s přispěním JIC vyjde z krize posílen. Ekonomika regionu do budoucna musí stát na znalostech a transferu technologií. Kus práce je hotov, ale systém jako celek je ještě potřebuje hodně posílit. V tom může být určitá hrozba v souvislosti se současnou krizí. Projekty musejí běžet dál a musí být nadále podporovány.

V první řadě je důležitý nápad. S čím začít podnikat, jakou službu nabízet, jaký produkt. Není ideální „něco“ vymyslet a pak se to snažit uplatnit na trhu. Daleko lepší je dívat se kolem sebe a ptát se co by lidem usnadnilo život, co by mohlo pomoci něco zlevnit, zrychlit… Jinými slovy nabídnout nějakou hodnotu, za kterou je zákazník ochoten zaplatit. Nápadů budete mít časem zaručeně desítky, chce to trénink. Fakticky použitelné však bude jen mizivé procento, uvidíte sám…
V okamžiku kdy takový nápad máte, tak přijďte klidně k nám a pobavíme se o tom. Až v tento okamžik se má smysl ptát kde hledat peníze, případně pomoc.

Nedokážu odpovědět a nevím kdo by dokázal?? Umíme hrát hokej a docela fotbal, nejde nám nyní moc skákání na lyžích a maratonci taky nejsme kdovíjací. To se však všechno může časem změnit. Myslím, že stejné je to v podnikání.

Statisticky asi lze prokázat, že v podnikání je více mužů a že snad v některých oblastech je žen více a mohou zde být i úspěšnější. Toto je dle mého názoru věc přirozená a nevidím důvod to celé nějak dramatizovat a zasahovat do toho. Jsem pro to, aby žena po mateřské dovolené měla možnost nějakého soft startu, ale jinak si myslím, že příležitosti mají všichni stejné. Když je někde šéf natolik hloupý, že favorizuje muže, tak tam nemá smysl se o zaměstnání ani ucházet.
Co se počtu zaměstnankyň u nás týče tak viz náš web, ale tuším, že mají většinu.

Pokud z toho lze udělat komerčně úspěšnou firmu a je tam něco inovativního, co zatím nikdo nedělá, nenabízí (že by se to dalo patentovat asi není téma), tak i o tom lze hovořit.

Českou podnikavost vnímám spíše v kontextu historickém. Byli tady komunisti, pak přišla revoluce a najednou se začalo podnikat. Vzniká nová skupina lidí, která potřebuje určitou identitu, sebevědomí, status. Zde vznikají otázky: v čem jsme specifičtí, jedineční, nejlepší, jiní atd. Postupem času toto vymezování začne ztrácet na významu a to dle mého názoru i v těch souvislostech o kterých píšete Vy: evropanství, Schengen, mezinárodní spolupráce…

Nedokážu odpovědět. Myslím si, že nějaké rozdíly budou, ale neviděl bych to nijak zásadně. Daný podnikatel funguje vždy v určitém prostředí a vlastnosti nutné zde mohou být na překážku třeba v Číně, takže nevím, jestli lze vůbec nějaké objektivní srovnání provést?

Obchodní dovednosti jsou naprosto klíčové pro úspěch v podnikání. Dnes vyrobit cokoliv není v podstatě problém. Problém je v tom to prodat. Jsem toho názoru, že co se obchodování týče, tak se u nás máme hodně co učit. Zda Češi prodávají pod cenou nevím, myslím, že v pravém slova smyslu ne, protože firmy pod náklady určitě nejdou. Spíše si myslím, že dobrou přípravou obchodu, znalostí partner, trhu, konkurence, potřeb zákazníka lze dosahovat lepších cen. Je samozřejmě řada firem, které dnes již jsou na úrovni firem zahraničních i v této oblasti.