Ukazuje se, že Merz nemá tak silnou pozici. Obě koaliční strany však vědí, že jsou odsouzeny ke spolupráci

Friedrich Merz dostal ráno facku a odpoledne kancléřský post. Tak by se s nadsázkou dalo popsat úterní dění u západních sousedů. Poprvé v německé historii totiž nezvolil německý Spolkový sněm nového kancléře většinové koalice. Kandidát na kancléře Friedrich Merz nezískal potřebnou většinu 316 hlasů – v tajném hlasování jej podpořilo jen 310 poslanců. Jeho konzervativní unie CDU/CSU a koaliční partner, sociální demokracie, přitom mají v parlamentu pohodlnou většinu 328 poslanců. Napodruhé už po intenzivních jednáních předsedů obou uskupení vláda podporu získala – políček však svědčí o tom, že překonávat ideologické odlišnosti mezi středopravicovým blokem CDU/CSU a SPD není a zřejmě nebude nic snadného. „Oba partneři jsou svým způsobem odsouzení k tomu, aby spolupracovali – je to takové manželství z rozumu,“ říká v rozhovoru pro Respekt analytička z Institutu mezinárodních studií UK Zuzana Lizcová. Nakonec tak zvítězila společná snaha zabránit tomu, aby se k moci dostala současná nejsilnější strana v Německu, krajně pravicová AfD.

Máte teorii, co se stalo mezi dvěma hlasováními, že nakonec Friedricha Merze zvolil Spolkový sněm kancléřem?

Po prvním neúspěšném hlasování probíhala velmi emotivní a intenzivní politická jednání. Dá se předpokládat, že nejen Merz v rámci své frakce, ale i sociální demokraté se snažili přesvědčit své členy, aby přece jenom pro vznik kabinetu hlasovali. Pokud by vláda nevznikla, tak by v Německu nastal poměrně velký politický chaos. Už nyní vidíme, že první hlasování posílilo populistickou Alternativu pro Německo, která je v tuto chvíli nejsilnější politickou stranou. A ranní hlasování hned interpretovala jako signál, že by v zemi měly být vyhlášeny předčasné volby. Myslím si, že oba dva straničtí předsedové – jak Friedrich Merz, tak Lars Klingbeil, případně i předseda CSU Markus Söder – se v čase mezi oběma hlasováními pokoušeli přesvědčit spolustraníky o tom, že třeba nejsou úplně nadšení z nové vlády, ale alternativy jsou ještě horší.

Jak se dá první hlasování interpretovat?