Rozhovory
Nepřeju soudci Fremrovi nic zlého, existují ale věci, které se odpustit nedají
S Alexanderem Eretem o klukovinách, estébácích, mučení a proč si myslí, že Robert Fremr nikdy nepochopí, čím mu ublížil
V roce 1988 jste byl v případu známém pod názvem “Olšanské hřbitovy” odsouzen k šesti a půl letům vězení. Měl jste s dvěma dalšími mladíky, Antonínem Mundokem a Petrem Havelkou, ničit pomníky padlých vojáků na Olšanských hřbitovech. Věc znovu ožila nyní, když váš tehdejší soudce Robert Fremr obhajoval před Senátem kandidaturu na Ústavní soud: zatímco on tvrdil, že nevěděl, že vyšetřování proti vám manipulovala Státní bezpečnost, vy jste namítl, že to vědět musel. Co se ale tenkrát na Olšanských hřbitovech z vašeho pohledu vlastně stalo?
Protože jsem nikdy na Olšanech nebyl, tak to nevím. Já o povalení těch náhrobků žádné ponětí neměl, dozvěděl jsem se to až z československých médií. Zprvu jsem ani nevěděl, že tam měli být oni dva, protože se ze začátku psalo jen to, že nějací dva kluci něco udělali. Až později se objevila v Rudém právu jména Antonín M. a Petr H. To jsem si teprve říkal, že by to mohli být oni, protože jsou to podobně vypadající jména.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si článek zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
