Macura: Pojem kvalita života v Ostravě desítky let neexistoval
 
Tomáš Macura, primátor, politik
Tomáš Macura • Autor: ČTK / Taneček David

Před dvěma lety jste Respektu v rozhovoru řekl, že vaše role na ostravském magistrátu byla dát Ostravě směr, ale kandidovat už nebudete. Co se změnilo?

Moje rozhodnutí kandidovat se rodilo těžce a dlouho, více než půl roku. Důvody byly tři. Zaprvé jsme v tom posledním čtyřletém období řešili několik nestandardních situací. Rok a půl to byl covid, teď důsledky války na Ukrajině, třeba uprchlická situace, a nezbývá tolik času na jinou práci. S krizemi je navíc spojená řada dalších komplikací, například nedostatek stavebního materiálu, takže se dost projektů zpomalilo. Druhá věc je, že nastupující energetická, a možná i ekonomická krize vyplodila řadu různých uskupení, která chtějí prakticky zastavit strategické stavby a peníze na ně rozdat lidem.

Kdo to říká a o jakých stavbách? Je to třeba koncertní hala?

Koncertní hala je možná takový symbol. Pokud komunisté, ale i Starostové a nezávislí a další říkají, že nebudou chtít poplatky za odpad, za psy a podobné absurdity, ale zároveň městu rostou náklady, logicky to při výpadku dalších příjmů znamená, že na investice nebude vůbec. To se netýká jen koncertní haly, máme větší investice. Je to jakási obava, kterou jsem před dvěma lety neměl.

Zní to možná trochu poraženecky: že jste uvažoval nad koncem v komunální politice, když přišly krize a nebylo možné připravovat městské projekty v takové intenzitě jako před pandemií.

Tak je realitou, že přišly dvě mimořádné situace, na které nikdo nebyl připraven. Ani na vládní, ani na krajské, ani na komunální úrovni. Já jsem v životě neřešil věci jako nedostatečná kapacita krematoria nebo márnice. Ani kde ubytovat ukrajinské uprchlíky nebo výstavbu obřího očkovacího centra. To jsou věci, na které vás nepřipraví žádná škola ani praxe z předchozích, příznivých let. A málo platné, den má 24 hodin a vy se musíte prioritně věnovat těmhle mimořádným situacím, takže se logicky některé věci zpozdily. To není poraženectví, to je zkrátka konstatování toho, že nastaly okolnosti, se kterými nemohl nikdo počítat.

A třetí důvod, proč zůstáváte?

Říkal jsem, že odejdu, ale potřebuji za sebe nástupce, kterému to předám. Uvažoval jsem o dvou jménech, ale v obou případech jsem slyšel, že do toho beze mě nepůjdou.

Nad kým jste přemýšlel?

Nechci nikoho jmenovat, abych neuškodil.

Respekt 38/2022: Chybí nám strategické myšlení

Byl to někdo z vašeho týmu?

Samozřejmě.

Proč vlastně stále kandidujete za ANO? Stranu pravidelně kritizujete a v rámci jejího fungování či směřování se nic moc nemění…

Já jsem za ANO kandidoval s motivací, kterou mám i dnes. Konvenovalo mi, že si hnutí dalo jako prioritu boj s korupcí, deklarovalo liberální a proevropský přístup a současně nepolitikařit, ale pracovat pro blaho města, kraje či státu. Já se těmito principy řídím osm let a nemám důvod hnutí opouštět, dokud se té původní linky držím, byť si myslím, že se centrální vedení nasměrovalo trochu jiným směrem. Současně k mé nelibosti platí doktrína catch-all party. Ale já si v rámci ní - byť mi není po srsti, protože jsem neuspěl se svou vizí nějakého pevnějšího ideového ukotvení - našel svůj prostor. V rámci něj mohu dělat svou politiku, aniž bych byl v rozporu se stranou.

Mluvil jste o obavě, kterou jste před dvěma lety neměl. Čeho se bojíte, pokud skončíte v opozici?

Bojím se toho, že se politika vrátí do režimu, který byl v Ostravě před rokem 2014 nebo před rokem 2010, kdy město dle mého soudu ne úplně stagnovalo, ale rozhodně se nerozvíjelo tak jako nyní. Navíc si myslím, že populismus může získat větší dynamiku v souvislosti s krizí, která je za rohem. My taky chceme pomoct lidem, ale nemůže to být tak, že povypínám všechny zdroje rozpočtu, a navíc budu ještě rozdávat; nevidím tam rozpočtovou odpovědnost. Toho se bojím, ale nejde o konkrétní stavbu nebo projekt, jde o princip.

Ostrava byla dlouho považována za dynamicky se rozvíjející město, kde vznikají kavárny, restaurace, lidé začínají s podnikáním. Zkrátka město ožilo. Je tomu tedy teď, po pandemii, uprchlické a energetické krizi, konec?

Věřím tomu, že ne. Když přišla první vlna covidu, a potom druhá, přišli jsme s - podle mě unikátním - konceptem nebo programem podpory malých a středních podnikatelů i sportovních klubů a neziskových organizací právě proto, abychom jim zachovali život. Spustili jsme webovou aplikaci a vyplatili jsme přes 130 milionů korun z městského rozpočtu, než začal stát produkovat nějaké balíčky podpory. Co se týče současných krizí, nikdo nemá věšteckou kouli, aby věděl, jak se bude energetická krize vyvíjet. Uděláme ale vše, co bude v našich silách, abychom tu dynamiku udrželi. Teď se k podpoře konečně vyjádřil stát a myslím, že to je hlavně jeho práce. Pořád se nemůžeme srovnat třeba s Brnem z hlediska počtu podnikatelů, v počtu kavárniček, klubů a vůbec obecně v saturaci službami. A nechceme o svoje živnostníky přijít, musíme pro ně tak dělat víc než jiná města. Na druhé straně fakt, že pokrytí službami ještě není tak vysoké jako třeba v Brně, současně vytváří jakousi potenciální výhodu. Město může být atraktivní pro nové podnikatele.

Reklama
Reklama

coulours of ostrava_profimedia
Colours of Ostrava, 2019 • Autor: Profimedia

Máte už „účet“ z doby pandemie a všeho, co následovalo?

Přiznám se, že teď nemám v hlavě tu nejaktuálnější statistiku. Je pravda, že do pandemie počet živnostníků ve městě kontinuálně rostl. A i když nemám poslední čísla, nemyslím si, že došlo k zásadnímu poklesu - pokud vůbec k nějakému. Podniky, které znám a využívám, všechny žijí; sice si stěžují, že počty zákazníků lehce poklesl, ale zatím se drží.

Jedním z hlavních témat regionu je vylidňování. Jak je to nyní? Odcházejí od vás lidé stále?

Je faktem, že maxima obyvatel dosáhla Ostrava v roce 1992, kdy zde žilo nějakých 330 tisíc občanů. Od té doby toto číslo klesá na aktuálních asi 280 tisíc. To pro srovnání odpovídá asi roku 1970. Je ovšem potřeba mít na paměti, že Ostrava nikdy nerostla organicky. Na rozdíl od jiných měst se během dvacátého století počet obyvatel několikanásobně zvýšil. Rozdíl v počtu obyvatel před sto lety a nyní je úplně jiný, než má Brno, Praha a další velká města. Lidé sem chodili za prací v těžkém průmyslu, ale ta v rámci transformace zmizela během několika málo let - a za mě je poměrně solidní úspěch, že od té chvíle počet obyvatel klesl „jenom“ o 15 procent. Jsou města, která dopadla daleko daleko hůř, ale nechci to bagatelizovat

Jaký je aktuální trend?

Křivka poklesu se v čase mírně zplošťuje. Bohužel do ní zasáhl covid, jelikož jsme měli nadúmrtí kolem 1500 lidí. Během pandemie se samozřejmě snížil i příchod těch, kteří o tom uvažovali, ale kvůli situaci stěhování odložili. Pandemie s tím tedy trošičku zahýbala. Na druhé straně máme pozitivní příliv Ukrajinců, kteří již vstupují do zaměstnání a poměrně úspěšně se integrují do společnosti. Obecně v poklesu jako takovém není fatální problém. Co musíme zastavit, je odliv mladých a vzdělaných lidí. Na to směřuje strategický plán města, který je zaměřen na vše od nabídky práce po dostupnost volnočasových aktivit. Aby tihle lidé neměli důvod odcházet.

Zmínil jste integraci ukrajinských uprchlíků. Jak přesnou máte představu o tom, kde jsou zaměstnaní, co je jejich nejčastější práce nebo kolik dětí se dostalo do škol?

Evidence není úplně přesná, ani stát nemá úplně přesnou představu. My víme, kolik se jich tady zaregistrovalo v asistenčním centru, kolika jsme poskytli ubytování, kolik jsme zaměstnali v městských firmách a víme, kolik dětí jsme umístili do škol. To nějaká množina lidí, ale nejsou to žádní vazalové. Následně mohli odcestovat do Sezimova Ústí, naopak ze Sezimova Ústí mohli jako přijít zase jiní Ukrajinci sem a už nemají žádnou povinnost se registrovat, takže statistika je trochu složitější.

Čižinský: Snad pojedeme dál bez ODS i bez ANO

Nějaké odhady ale máte.

Podle našich čísel je tady 4000 Ukrajinců s dočasným vízem. Řada z nich už je zaměstnána v různých firmách včetně našich. Máme Ukrajince v městské nemocnici, máme Ukrajince v dopravním podniku jako řidiče nebo v zoologické zahradě. Vím, že jsou i v průmyslových podnicích a v restauracích. A pokud jde o děti, v základních školách je aktuálně zapsáno asi 500 dětí a v mateřských školkách asi 150.

A víte, jestli jsou na území Ostravy nějaké děti, které se třeba do školy nedostaly a 1. září nezapsaly?

Úplně přesný přehled teď nemáme, právě první zářijové dny se to dohledává. Určitě je minoritní část, kde rodiče své děti nezapsali. Vím, že někteří zkoušeli učit své děti dálkově, respektive se připojovat na výuku z Ukrajiny. Pár desítek takových bude.

Kde by měla Ostrava být za čtyři roky?

Chceme, aby se ve městě dál zlepšovala života kvalita. Zní to jako klišé, ale tady po desítky let pojem kvalita života neexistoval. Všechno bylo podřízené průmyslu a nikdo neřešil, jak město vypadá, jak se tu dýchá, jak vypadají parky, veřejný prostor a architektura. Ostrava už dávno není to umouněné a špinavé město, ve kterém se nedá dýchat a je plné nějakých apatických lidí. Vtahujeme občany do spolurozhodování o vývoji města, pořádáme veřejné diskuse o podstatných stavbách, máme participativní rozpočty, konečně po mnoha letech se začne kultivovat veřejný prostor. Vznikají nebo se plánují významné architektonické stavby, ať je to třeba onen koncertní sál nebo rekonstrukce historických jatek, má tu vzniknout největší mrakodrap v republice a řada dalších věcí, u kterých věříme, že Ostravu učiní atraktivnější.

Hřib: Od arogance jsou v zastupitelstvu jiní

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

František Trojan

redaktor, fokus

trojan (kopie)
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 121

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte