Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Respekt hub

Janečkův volební systém? Chaotický nesmysl

Představa, že zde ze země vyroste 162 „osobností“, které se budou mermomocí chtít dostat do sněmovny a moudře nám vládnout namísto stran, je ryze utopistická a vychází z jakési podivné myšlenky kultu osobností.

Zaveďme negativní hlasy. Pozitivní Karel Janeček
Zaveďme negativní hlasy. Pozitivní Karel Janeček • Autor: Jan Rasch

Karel Janeček vymyslel jednokolový dvoumandátový většinový volební systém s negativním hlasem, který Česká republika zcela nezbytně potřebuje, je navíc spravedlivý a nyní o něm přesvědčuje občany ve všech krajských městech, pod krycím názvem Pozitivní evoluce.

Odhlédněme od toho, že Janeček nechce svůj nápad projednávat se stávajícími politiky, které nazývá tu zjedy, tu zlojedy, ale protlačit ho dvoumilionovými demonstracemi, případně, jak konstatoval na své spanilé jízdě v Brně a pro E15, podpoří založení nových dvou stran z opačných konců politického spektra, „abysme to pokryli“, které vyhrají a změnu systému prohlasují. To je na jinou debatu, kterou už zahájil třeba Stanislav Biler na Ihnedu nebo Robert Vlach na Aktuálně.

Základním Janečkovým východiskem je, že za současné problémy společnosti může poměrný volební systém, který neumí do vrcholné politiky přivést kvalitní osobnosti.

Parametry Janečkova systému: 81 dvoumandátových obvodů (kopírují stávající senátní). Každá strana může v jednom obvodě postavit dva kandidáty. Při splnění nějakých podmínek mohou být i nezávislí kandidáti. Z každého obvodu získávají mandát dva nejlepší (takže třeba ten, co má 21% a 20 %, ten co má 19 %, má smůlu). Volič má ke svým dvěma normálním hlasům jeden hlas negativní.

Nic než chaos

Stačí být druhý a máte stejně, co první. Stačí být v 82 obvodech (polovina a kousek) druhý, a máte sněmovní většinu.

Postaví-li silná strana, která je zrovna v kurzu, dva kandidáty, projdou oba – a tak se to může zopakovat v naprosté většině obvodů, takže výsledkem může být vznik takřka jednobarevné sněmovny, navzdory relativně vysoké podpoře dalších subjektů.

Negativní hlas znamená, že kandidát, který má podporu obyvatel dostatečnou na to, aby získal mandát, může mít zároveň hodně antipatií, takže se nikam nedostane.

To je samo o sobě v rozporu s konstrukcí liberální demokracie a zavání to šikanou či ostrakizací slabších a „nevhodných“. Neplatí navíc ani Janečkův předpoklad, že lidi vykřížkují KSČM a další extremistické strany. Voliči ČSSD nebudou negativně křížkovat komunisty, ale ODS či TOP09, protože to jsou jejich největší nepřátelé.

Janeček zapomněl do svého matematického modelu započíst, že lidi často řeší skutečné či vykonstruované sociální problémy, nikoliv otázky, zda je KSČM demokratická strana. Mnoha voličům sociální demokracie je KSČM buřt, nechtějí vládu, která dle nich vládne asociálně. Aby se mezi sebou negativně křížkovali fandové ODS a ČSSD je zjevně postavené na hlavu.

Negativní křížkování se dá na druhou stranu výborně obrátit proti ekologům, zástupcům menšin a pokud by to platilo na Slovenku, strany zastupující nikým nevolené maďarské etnikum by neměly šanci.

Negativní hlas je ale především absolutní chaos. Výsledky voleb nejdou predikovat, kampaň se velmi špatně zaměřuje, protože krom svých voličů musí strany oslovovat i „antivoliče“. Negativní hlas spolehlivě zajišťuje kýble špíny těsně před volbami. Z logiky věci budou negativní kampaně tím hlavním, co budou strany řešit. Počty jsou jasné – aby kandidát uspěl, musí co nejvíc poškodit soupeře a doufat, že ten ho poškodí méně.

ČTĚTE PROFIL KARLA JANEČKA: Pocity mezi jedničkami a nulami

Kombinace většinového systému a negativního hlasu znamená též obrovské procento propadlých hlasů, což není, domnívám se, zrovna moc motivační ani pro kandidáty, ani pro voliče. Kampaň pro 81 dvoumandátových obvodů je navíc hodně drahá. Každá strana vlastně musí dělat kampaň pro 162 kandidátů. Což je blbost, zvláště pro malé strany, takže to v praxi bude vypadat tak, že malé subjekty budou cílit na pár křesel.

Kult osobností

Ničím z výše uvedeného poměrný systém netrpí. Ne že by náš volební systém byl nejlepší možný. Trpí nerovností voličů i kandidujících v jednotlivých krajích, někde pro mandát stačí 4 %, někde nestačí 9 %, což je podle mého názoru za hranicí ústavnosti (nikdo to ale nenapadal), přepočítávání hlasů na mandáty přeje silnějším, nicméně nedochází k totálním odchylkám od názoru obyvatel a naprostému volebnímu chaosu.

Lze dát Janečkovi za pravdu, že většinový volební systém obecně zpravidla generuje kvalitnější kandidáty, neboť když si strana dá na první místo Íčko, tak má jistotu prohry.

Kandidáti jsou skutečně blíže lidem. Místo slova „kvalitnější“, ale taky můžeme mít slovo „zajímavější“ či „populističtější“. Jako kandidátovi vám stačí uspět ve svém relativně malém volebním obvodu, nepotřebujete o potřebě vystěhovat Romy přesvědčovat celou republiku. Při započtení principu negativního hlasu se z kolonek „kvalitnější“ a „zajímavější“ přesunujeme spíše do škatulky „fádní“ a „nekonfliktní“, protože „kontroverzní“ kandidát znamená plno negativních hlasů. Sněmovna plná Janů Fischerů je taky jednou z verzí výsledku Janečkova systému.

Představa, že zde ze země vyroste 162 „osobností“, které se budou mermomocí chtít dostat do sněmovny a moudře nám vládnout namísto stran, je ryze utopistická a vychází z jakési podivné myšlenky kultu osobností.

Plakání na špatném hrobě

To klíčové nicméně je, že volební systém nemůže být ruleta, musí být pro voliče i strany předvídatelný. Janečkův volební systém tuto primární vlastnost postrádá. Modelovat a vážně o něm přemýšlet, je proto nesmysl.

Příčinou toho, proč je politika odpudivá a zkorumpovaná, není volební systém, ale fatální díry v legislativě. Pokud bude financování politických stran a jejich kampaní transparentní, pokud budou mít občané skutečný přístup k informacím, úředníci nebudouzávislí na politicích, veřejné podniky se nebudou vydávat za soukromé firmy patřící politikům, bude platit povinnost zveřejňovat všechny smlouvy uzavírané s veřejnou správou, bude tu nezávislá justice, tak potom i menší strany s kvalitním programem budou schopny voliče oslovit, velké přestanou být tak odpudivé a „osobnosti“ se nebudou stydět do politiky vstupovat. Přechod na chaotický volební systém podle Janečka nic z toho neřeší – to je jedna z mála jistot, kterou na tomto smutném světě máme.

Názor autora nevyjadřuje názor redakce týdeníku Respekt.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte