Tomáš Pojar

Reuel Marc Gerecht se narodil roku 1959
v Kansas City. Po studiu na univerzitách v USA a Egyptě pracoval jako blízkovýchodní specialista CIA. Dnes působí na American Enterprise Institute ve Washingtonu, je ředitelem Middle East Initiative, editorem vlivného neokonzervativního týdeníku The Weekly Standard. Publikuje pravidelně komentáře a analýzy o Blízkém východě a zpravodajské problematice ve významných amerických médiích (CNN, The New York Times, The Wall Street Journal, The Washington Post, Foreign Affairs, Foreign Policy aj.). Z jeho knižních publikací jmenujme alespoň „Know Thine Enemy: A Spy’s Journey into Revolutionary Iran“ a „The Islamic Paradox“.

Připravme se na to, že během následujících měsíců budeme slýchat častěji o citlivém tématu – zrušení evropského embarga na vývoz zbraní do Číny. V půlce ledna to evropská komisařka pro zahraniční záležitosti Benita Ferrero-Waldnerová oznámila ve Washingtonu jako hotovou věc. Embargo podle ní bude zrušeno nejpozději do léta. S nápadem přišla Francie; a rovněž Velká Británie si přeje, aby vše bylo vyřešeno do července, kdy přebírá předsednictví EU.
Embargo bylo zavedeno před téměř šestnácti lety – celý svět tehdy zděsil způsob, jakým pekingské vedení zmasakrovalo demonstrující studenty na náměstí Nebeského klidu. Stejně dlouho trvá diskuse o evropské pozici vůči Číně. Na rozdíl od snah o přehodnocení unijní politiky vůči Kubě jsou zde ve hře strategické zájmy a výrazně větší peníze. Paní eurokomisařka se však mýlí. Nic není rozhodnuto definitivně, členské země disponují právem veta. Do debaty se vloží i Spojené státy či organizace na ochranu lidských práv. Koneckonců, den po washingtonském vystoupení Ferrero-Waldnerové odhlasovali europoslanci ve Štrasburku rezoluci odsuzující porušování lidských práv v Tibetu a pekingské výhrůžky Tchaj-wanu. A parlament vyzval členské země, aby embargo nebylo v žádném případě rozmělňováno.

PCHENG MING-MIN (1923) je předním představitelem tchajwanských demokratických sil. V 60. letech byl odsouzen na osm let do vězení za kritiku režimu generála Čankajška, v roce 1970 emigroval a postupně žil ve Švédsku, Kanadě a USA. Domů se mohl vrátit díky amnestii až po dvaceti letech. V roce 1996 kandidoval za Demokratickou pokrokovou stranu (DDP) na prezidenta, o čtyři roky později se stal poradcem prezidenta Čchen Šuej-piena a zůstal jím i po jeho znovuzvolení v loňském roce.

Harry Wu se narodil v roce 1937 v Šanghaji. Když mu bylo 23 let, byl obviněn z kontrarevoluční činnosti a strávil pak celkem devatenáct let v čínských pracovních táborech. V roce 1985 se mu podařilo vycestovat do USA na geologickou stáž a dvanáct let pracoval jako vědecký pracovník Hoover Institution při Stanfordské univerzitě v Kalifornii. Počátkem 90. let se pětkrát tajně vydal do Číny, aby dokumentoval fungování tamějšího gulagu. Při poslední cestě byl v roce 1995 zatčen, odsouzen k patnácti letům vězení, ale po dvou měsících byl deportován do USA. Dnes stojí v čele organizací Laogai Research Foundation a China Information Center ve Washingtonu, podílel se na výrobě dokumentárních filmů o zločinech komunistické Číny a je autorem několika knih na toto téma. Harry Wu je ženatý, má syna. V dubnu přijede na návštěvu České republiky jako host festivalu Jeden svět.

Rámeček
Joshua Muravchik se narodil roku 1947 v New Yorku. Studoval na Georgetown University ve Washingtonu, dnes pracuje v American Enterprise Institute, je profesorem na Institute of World Politics. Hlavním předmětem jeho odborného zájmu je problematika demokracie a lidských práv, NATO, Blízký východ. Pravidelně publikuje v odborných časopisech pro mezinárodní vztahy, je autorem několika knih, z nichž u nás vyšla zatím studie „Nebe na zemi – vzestup a pád socialismu“ (2003).
Konec rámečku

Patříte k vlivné skupině amerických neokonzervativců. Co to slovo přesně znamená?
Tak byla kdysi hanlivě nazvána skupina intelektuálů, kteří si mysleli, že jsou liberálové v americkém slova smyslu, tedy nalevo od středu. Byli jsme všichni demokraté, nebyl mezi námi žádný republikán, ale rozdělila nás válka ve Vietnamu. My, které označili za neokonzervativce, jsme patřili mezi tradičnější liberály a byli jsme antikomunisty. Šlo vlastně o velice vágní a malou skupinu, která nikdy nebyla jednoznačně definována.