Jovanka Šotolová

Co se odkrývá spolu s osudy deportovaných dětí

I krátké texty Annie Ernaux jsou politickým gestem

O mizení městské kultury nejen v Paříži

Kámel Daúd

Pierre Lemaitre

Stejně jako několika českým generacím studentů při slově matematika naskočí „Běloun“, tak každý Francouz, který prošel střední školou, ví, co je „Lagarde-Michard“. Výuka literatury ve Francii se dlouho bez těchto šestisvazkových dějin zahrnujících období od středověku až po 20. století neobešla.

Nejnovější román Sokrates v noci (2008) vypráví o účtování muže, jemuž lékaři našli nádor na mozku.

Patří to k záhadám české ediční politiky: proč nejznámější esejistická kniha Georgese Bernanose Velké hřbitovy v měsíčním svitu z roku 1938 vychází česky až dnes?

V nezměrné nabídce současné francouzské literatury se Patrick Modiano (1945) řadí k tomu vůbec nejlepšímu. Navzdory tomu (nebo právě proto), že se skoro s posedlostí vrací ke stejnému námětu. Je jím marné stopování identity, nemožnost dohledání detailů konkrétního osudu.

„Bylo to hrozné. Bylo to hrozné. Bylo to tak hrozné, že si to nikdo nedokáže představit.“ Tak začíná první povídka z knihy Take five relativně ještě mladého, ale již proslaveného (dokonce i v Česku) belgického spisovatele Thomase Gunziga (1970).