Jan Ruml

Pojímal svobodu jako odpovědnou službu, za niž je nutné nést oběť. Ve vězení strávil více než devět let

Zbrojí se na válku minulou, dnešní i budoucí

Jan Ruml vypráví o svých zážitcích z nedávné cesty do země Huga Cháveze.

Všichni víme, jak důležitá je v diktatuře pomoc zvenčí. Ale nevíme, jak a komu to na místě říkat. Je nás pět a předtím jsme se sotva znali.

Před třemi lety zveřejnila Charta 77 dokument, který nazvala "Slovo ke spoluobčanům". Je v něm vyjádřena filosofie demokratické obnovy a zhruba jsou zde načrtnuty i cesty, jak ji uskutečnit. Byla to výzva jednotlivým lidem, oslovující jejich odpovědnost a touhu po svobodě.

Občanské hnutí Charta 77 si dnes nedělá žádné zvláštní nároky a příliš na sebe neupozorňuje. Mnozí politici se naopak Chartou zaštiťují, skloňují ji ve všech pádech a vykládají příčinnou souvislost jejího třináctiletého působení s dnešní převratnou dobou.

Článek Jiřího Hanáka v LN "Kdo hlídá hlídače" o problému konfidentů a archívů ministerstva vnitra roušku, pod níž hnije tělo, jenom poodhaluje.

Rozhovor s Václavem Havlem.

9. 2.1984 odsoudil senát městského soudu v Praze ing.Petra Hauptmanna k trestu odnětí svobody v trvání deseti let do druhé nápravně výchovné skupiny.

Jako téměř všechno, také národní výbory byly pouze převodovou pákou KSČ. Prostřednictvím různých odborů uplatňovaly linii strany ve všech koutech země a svou bezbřehou loajalitu zakrývaly propracovaným systémem dalších převodů a mezičlánků.

Volby v červnu budou stranické, a tak současné politické kolbiště ovládl stranický partikularismus. "Tradiční" i mnohé sotva vzniklé politické strany rychle opouštějí prám Občanského fóra, který jim dost levně dodal legitimaci důvěryhodnosti, aby se pak sám nebezpečně naklonil.

Konflikt "Šabata versus Cibulka" je jistě především politickou záležitostí a nejde v něm zdaleka jen o brněnského primátora. V Brně se pouze zhmotnila rozepře, jejíž kořeny sahají hluboko před 17. listopad. Tehdy byla tlumena hlavně pocitem vzájemné solidarity.

V okrese Český Krumlov, v obci Horní Třebonín dodnes žije několik rodin, které po celou dobu s větším či menším úspěchem vzdorovaly kolektivizaci. Lidé unavení nesnadným životem v nevraživém prostředí, okradení a stále bez možnosti rozhodovat o svém již velmi skromném majetku.