Hana Librová

Proč jsou v Česku ekologičtí aktivisté tak nepopulární

Jak hledí účastníci šumavské blokády s odstupem na svoji akci? A co je tehdy k protestu vlastně vedlo?

Stanislav Komárek

Mezi Západoevropany, které zaujal pád komunismu, patřili environmentalisté k nejvzrušenějším. Podstatné pro ně bylo, že nové země přinesou přírodní hodnoty, které západní Evropa výrobním tlakem a náročným životem zničila.

Turbulentní ekonomický vývoj těchto měsíců někdy otupuje, jindy zostřuje obecné tušení: trvalý růst není možný, musí narazit na nedostatek zdrojů, energie a surovin.

Objem a způsob spotřeby byl donedávna výrazem společenského postavení. Dnes už nemá tak ostentativní charakter. Věci mají spotřebiteli přinést především pocit privátního uspokojení a individuální slasti.

Dokonce vášniví zastánci demokratické diskuse považují snobismus za jev tak odpudivý, že jej používají jako konečné hodnocení, kterým není třeba se dál zabývat.

Hledač vzdálených turistických senzací bývá spíš ohromený než chápající. Chybí mu možnost dlouhého pozorování a znalost kontextů – základů chytré radosti těch, kdož jsou věrni místu.

Ministerstvo zemědělství zveřejnilo zprávu, že v České republice přibývá lesů. Přírodymilovné občany to potěšilo. Les vidí jako ztělesnění přírody; má něco z divočiny, do níž člověk nezasahuje.

Mateřské štěstí a radosti dětského věku si nepředstavujeme jako stav bohatých.

K cizím slovům, kterými si pomáhá mluvená čeština, patří individualismus. Sotva však pomáhá zpřesnit obraz světa. Pod „individualismem“ si každý představuje něco jiného.

Ze sta učitelů působících na základních školách je 83 žen a 17 mužů, na středních školách je podíl 58 ku 42.

Předvánoční dychtivost i vánoční radosti pominuly.

V roce 1947 vydal architekt Ladislav Žák Obytnou krajinu. Připravoval ji od třicátých let, v době, která se nám jeví jako ekologická idyla.

Často se vytrhnu z města a prchnu v osamělá místa; tu zachvacuje krása přírody mysl mou, všem hnusnostem a protivnostem, kteréž mne z města pronásledovaly byly;

Tak máme další magazín. Jeho tvářnost je elegantní a zajímavá, což o to.

Všeobecně sdílená představa vidí ekologické aktivisty a ochránce přírody jako černé ptáky, škarohlídy, kteří bez solidních vědomostí vyhlížejí katastrofu.

Názor označený jako antropocentrický je v kruhu ochránců přírody vyřízený. Antropocentrismus však představuje širokou škálu postojů.

„Dopřávám si luxus žít bez auta,“ píše respondent ankety, kterou uspořádala mnichovská iniciativa Autofrei leben!. Požádala lidi, kteří se zřekli automobilu, aby napsali, jak se bez něho žije.

Představa, že tak extrémně komplikovaný proces, jakým jsou změny klimatu, lze snadno vyřešit, je lidské optice vlastní. Příčiny věcí nahlíží jednodimenzionálně a neméně prostě vidí řešení.

Brzy přiletí rorýsi. Koncem dubna se k nám vracejí po dlouhém letu ze střední a jižní Afriky.