Cyril Bumbálek

Přestože se Zardárí ze všech sil snaží před veřejností prezentovat jako silný vůdce, který provede zemi obdobím současné krize, sliby ani ostrá slova na adresu pákistánského Tálibánu Pákistánce příliš nenadchly.

Tento týden uplyne pět let od okamžiku, kdy americké letouny svrhly první bomby na Irák a pásy spojeneckých tanků se zabořily do písku za irácko-kuvajtskou hranicí. Trvalo jen pár týdnů, než bez většího odporu sesadily jeden z nejkrutějších diktátorských režimů světa.

Před dvěma týdny zahájila izraelská armáda jednu z největších vojenských operací v palestinském pásmu Gazy. Zasahovala proti islámským extremistům, kteří z palestinského území raketami a minomety ostřelují jižní Izrael.

Nejen v Bagdádu, Teheránu, Kábulu či libanonském Bejrútu, ale také v odlehlých horských průsmycích na turecko-irácké hranici se v těchto dnech rozhoduje o tom, jak se změní mapa Blízkého východu.

Další a další krvavé atentáty, boje mezi milicemi, chronicky slabá šíitsko-kurdská koaliční vláda, rozhádaný parlament.

Nebývá zvykem, aby jeden a týž člověk byl třikrát odsouzen k trestu smrti.

Parnaz Azíma odcestovala do Teheránu na konci ledna, aby v nemocnici navštívila svoji matku. Hned v letištní hale jí íránští policisté zabavili doklady a odkázali ji na pasový úřad, kde ji ovšem čekala nabídka ke spolupráci s íránskými agenty. Parnaz odmítla. Svůj pas zpátky nedostala a zanedlouho ji čekalo předvolání před revoluční soud.

Britové si nedobrovolně zahráli v dramatu mocenských třenic samotného íránského režimu.

Prezident Ahmadínežád oznámí, že natruc Radě bezpečnosti a sankcím zahajuje obohacování uranu ve velkém.

Slavnostní rozhalenka bez kravaty, zato s indiánskými motivy. Zářivé úsměvy a symbolické zlaté žezlo v rukou. Tak vstupuje do prezidentské funkce Ekvádorec Rafael Correa.

Velkolepé plány na demokratizaci regionu leží v troskách. A tím, kdo ze současné situace těží, je Írán.

Přesně před rokem byl prezidentem zvolen Mahmúd Ahmadínežád. A nyní přichází zřejmě poslední pokus o diplomatické urovnání nejvýbušnějšího plodu jeho vlády. Teheránu se stále nepodařilo rozptýlit obavy Západu, že pod rouškou energeticky zaměřeného programu usiluje o získání jaderné zbraně.

Kde hledat nejaktuálnější hrozbu pro svět? V Íránu. Na tom se shodují analytici, komentátoři i ankety. Snaha o jadernou bombu a ultrakonzervativní islámský režim vytvářejí směs, která míří k výbuchu – zvláště když už Teherán stanovil cíl k vymazání z mapy.