Ranní postřeh Petrose Michopulose: Konflikt zájmů nejsou skořápky na trhu v Marákkeši

Andrej Babiš veřejnosti skoro rok vypráví svůj příběh o tom, že až bude po volbách, tak bez problému vyřeší svůj konflikt zájmů, který byl rozhodnutím Ústavního soudu nasvícen pro všechny naprosto srozumitelně. V rozsudku je jasně vidět, že Andrej Babiš byl při svém minulém působení v čele vlády naprosto jednoznačně v konfliktu zájmů, čerpal veřejné dotace a získával státní zakázky v rozporu s českou i evropskou legislativou. Na základě tohoto rozsudku je každá česká vláda povinna od jeho firem vymáhat zpět všechny poskytnuté prostředky. Aktuálně se jedná asi o sedm miliard korun.

Týden před letošními volbami se Andrej Babiš sešel s prezidentem republiky a znovu všechny ujistil, že svůj konflikt zájmů po volbách vyřeší. Stejně tak to udělal na hradních setkáních několikrát po volbách a poskytl k tomu mnoho veřejných prohlášení. Z jeho názorové otočky posledních dní je ale jasné, že s prezidentem hrál nepěknou hru a spoléhal se na to, že získá jmenování a pak na nás všechny udělá dlouhý nos. Prezident nemá možnost vzít své pověření zpět, a tím pádem by ho už ze Strakovy akademie nikdo nedostal. Ukazuje se však, že možná Petra Pavla špatně odhadl.

Třicetidenní lhůta na odstranění konfliktu zájmů, kterou předpokládá zákon, není hra, do které by se prezident nechal vtáhnout. Trvá na tom, že Babiš musí veřejně a předem deklarovat, jak svůj konflikt zájmů odstraní, protože si uvědomuje, že jenom veřejná kontrola může alespoň částečně Babiše tlačit ke splnění svých slibů. Od tohoto okamžiku se začala měnit rétorika jak Babiše, tak celého jeho hnutí. Najednou slyšíme věty o tom, že konflikt zájmů by neměl být překážkou ke jmenování, a taky eskamotérské bazírování na zmíněné třicetidenní lhůtě pro nápravu. Je potřeba říct, že s touto lhůtou pracuje zákon jako s maximální a nejzazší. Nikdo nebrání Andreji Babišovi odstranit svůj problém dříve. Není na co čekat, protože ani on nikdy nezpochybnil, že v konfliktu zájmů je, a stejně tak nikdy nezpochybnil rozhodnutí Ústavního soudu. Naopak. Celou dobu tvrdí, že konflikt zájmů vyřeší tak, aby vyhověl zákonu. Ďábel ukrytý v detailu je v tom, proč Babiš chce třicetidenní lhůtu a neudělá to teď – což by vedlo k bezproblémovému jmenování premiérem a bylo by po krizi. Pravděpodobně proto, že nikdy upřímně nechtěl nic řešit. Evidentně celou dobu spoléhal na to, že když od prezidenta rychle získá pověření, má dost hlasů ve sněmovně, aby zákon změnil a nemusel Agrofert prodávat a ani se vzdávat veřejných peněz. Nebo v plánu B by se čtyři roky soudil a výsledek by byl stejný.

Otázkou je, proč by měl prezident věřit někomu, kdo může splnit svůj slib hned, ale přesto trvá na maximální lhůtě. Proč by měl prezident věřit někomu, kdo půl roku tvrdí, že má řešení, a ani měsíc po volbách ho nehodlá nikomu říct. Stejně tak se dá chápat, že prezident nechce být spoluzodpovědný za porušování zákona. Přesně do této situace by se totiž dostal, pokud by Babiše jmenoval s vědomím, že ten začne porušovat zákon v první minutě po převzetí funkce. Prezident je nejvyšší ústavní činitel a takto by měl být mimo jiné garantem zákonnosti v zemi, tak proč by se měl spoluúčastnit na jejím porušování? Navíc hrozí, že pokud Babiše jmenuje a ten pak změní zákon nebo bude jen dál podnikat v konfliktu zájmů, způsobí tím České republice obrovské finanční škody plynoucí ze zastavení evropských fondů. O reputačních škodách nemluvě.